Popravdě se mi moc nechce hledat, jestli South Park dovede i dnes vytočit lidi do běla tak, jako to zvládal na přelomu století. Seriál Matta Stonea a Treye Parkera vyšlapal cestu pro Griffinovy, Ricka a Mortyho, Archera a spoustu dalších animáků pro dospělé. Vypadal hnusně a nikomu to nevadilo, nebral si servítky a spoustě lidí to vadilo. Ale ještě víc lidí se u toho smálo a celá show se nebála nastavovat zrcadlo společnosti a kopat první ligu mezi satirami, a zároveň udělat Mechagodzillu z Barbary Streisand, masakrovat několik let Kennyho a stavět dějové zápletky na prdech. 

V roce 1999 byl South Park asi v nejlepší formě, koukala na něj půlka Ameriky, aby se pobavila, nebo urazila, Stone s Parkerem překypovali energií a sršeli nápady, a tak film dával smysl. A dovedl být nekompromisní. Zároveň ale světu ukázal, že Cartman, Kenny, Stan a Kyle umí být mnohem chytřejší, než se na první pohled zdá.

Ve filmovém South Parku totiž dojde na válku s Kanadou, protože tamní herecké celebrity Terrance a Phillip kazí americkou mládež. A když děti mluví sprostě, jinak než takhle rázně se to vyřešit nedá. Výsledkem je klasický South Park, tedy spousta sprostých fórů, nekompromisního utahování si ze všeho, protože dovoleno je vše (respektive Stonea a Parkera nezajímá, koho naštvou), nějaké to hvězdné cameo a nefiltrovaná a neředěná komedie. A taky něco víc. 

Samotný seriál byl dlouho v očích mnoha jedním z důvodů, proč se mládež nechová slušně, nikdo by se na něj neměl koukat a když by zmizel z televize, určitě by všude rostlo víc kopretin a lidi se častěji objímali a pekli třešňové koláče. A je to blbost. Všichni to víme, ale ne každý to chce slyšet. Tak proč si právě z tohohle pokryteckého uvažování nedělat legraci? Nic to sice nezměnilo, čas od času se i dnes řeší, že ten či onen kretén vystřílel školu určitě proto, že koukal na horory. South Park však všem lidem, kteří hledají jednoduchá řešení komplikovaných problémů, nenabízí pochopení nebo poučení, spíš nekompromisně zdvižený prostředníček. Což je často lepší. 

Samo o sobě to samozřejmě neznamená, že by filmový South Park chtěl být primárně snímkem snažícím se vyvolávat společenskou debatu nebo tak něco. Pokud totiž fandové nebyli na podobné věci zvědaví, dostali homosexuála Saddáma Husajna, bizarní, ve skutečnosti ovšem brilantní písničky (nominace na Oscara byla v případě Blame Canada bez debat zasloužená) a našlapanou southparkovskou zábavu. Zatímco na film o Simpsonových se čekalo tak dlouho, až působil trochu vyčpěle, filmový South Park dorazil v době, kdy byl seriál skutečným popkulturním fenoménem. A jeho tvůrci se v celovečerní podobě nechtěli svézt na jeho slávě, ale posunout to celé o kus dál, což se jim povedlo na výbornou. Viva La Resistance!