Čtyři roky předtím než se Ethan Hawke zaláskoval s Julií Delpy v první epizodě Linklaterova vztahového opusu Before Sunrise, povedlo se Rose (Lili Taylor) v podobném duchu zaháčkovat Eddieho (River Phoenix); jejich souvislá celonoční konverzace časově ohraničená Eddieho odjezdem do Vietnamu však začíná spíše jako komedie úplně jiného ražení a její žánrový přerod v téměř krystalickou romantiku může nepřipraveného diváka velmi příjemně zaskočit.

Mariňácká smetánka zosobněná tuctem nevybouřených mladíků uspořádá před odchodem do zbraně tradiční večírek, jehož principem je přivést do baru co nejošklivější a nejdivnější holku. Komu se to povede, získá kromě statutu baličského poloboha i vstupní poplatky ostatních neúspěšných snaživců. Eddieho ten večer výhra nepotká, odnese si však něco cennějšího. Něco, co si za peníze nekoupí. Na začátku filmu byste Eddiemu přiřkli přívlastky typu namyšlený, rozmazlený a “tak trochu kretén”, do konce filmu však Eddie dokráčí jako dospělý mladý muž, jenž má všech pět pohromadě a dokáže si vážit toho mála, co má (právě proto, že to reálně má). Scénář jeho “duševní nadřazenost nad děvčaty” chytře a vtipně obrací proti němu samému, ať už prostřednictvím nenásilné morality (nesuď člověka podle obalu) či tím, že do příběhu vpašuje roztomilá žánrová klišé, na nichž se Eddie pěkně vyseká. Především mu ale do scenáristické partie zasazuje zdatného a šmrncovního soupeře, který tuhle konverzačku vystřeluje do úplně jiných rovin.

Lili Taylor vstupuje na scénu nenápadně a vskutku nebudí zdání, že by dokázala v Eddieho životě způsobit nějaký závažnější brajgl. Divácké sympatie si vzhledem k povaze příběhu drží od začátku, jejich množství se ale násobí úměrně s tím, jak Eddiemu dávkuje správné životní hodnoty. A přestože se na ní kostyméři vyřádili, do finále vstupuje jako královna duševní i fyzické krásy a holka od vedle, se kterou by bylo záhodno strávit zbytek života. Originalitu byste v tom hledali marně i lupou, potutelný úsměv vám ze rtů za celých devadesát minut ale nikdo nesestřelí.

Nenechte se zmást názvem - Souboj budí zdání úplně jiných žánrů, než které opěvuje. Je to linklaterovsky laděná variace na Blbce k večeři s trochou Forresta Gumpa, se skvělou ústřední dvojicí a výborným závěrem. Jako expozice pro vietnamské peklo nefunguje tak poctivě jako třeba Lovec jelenů (a ani se o to nesnaží), z Eddieho návratu do společnosti však staví neméně pevný odrazový můstek pro silný epilog umocňující prostou lidskou touhu někam patřit, nebýt sám a být milován. V.I.M. jako vyšité!