V dobách, kdy akčnímu žánru vládla zbožňovaná ikona jménem Arnold Schwarzenegger (zrovna dokosila největší vesmírné macho alias Predátora ;), zjevil se na opačném konci hrdinského spektra sympaticky civilní John McClane a na popud svého přežití rozhodl se vystřílet stopatrový věžák plný teroristů, osvobodit rukojmí a ve finále si to na férovku rozdat s Alanem Rickmanem. Přišlo to jako blesk z čistého nebe – Willis do té doby jen přihrával v seriálu Měsíční svit a teď si to tu najednou štádloval skrze větrací šachty, vyráběl vydatné sendviče ze židle, monitoru a středně velké cihly C4 a vůbec se všemožně vymykal své předchozí škatulce, aby se velmi plynule přelil do nové. 

McTiernan dobře věděl, za jaký konec to má chytit: Naservíroval špinavou show plnou krve a nekompromisních teroristů, do ní zasadil relativně normálního člověka a nechal ho zachraňovat manželku za vzdálené pomoci černošského policisty, neskonale zbožňujícího muffiny. Na Vánoce. Jak symbolické a roztomile klišovité. Smrtonosná past je film, který udělal Bruce Willise. Takhle vznik akčního symbolu častuje redakční kolega Cival a mně nezbývá než se pod jeho výstižná slova podepsat. Kromě zmiňovaných fláků mistra Arnolda a policejní dvojky Murtaugh-Riggs neexistuje větší esence osmdesátých let s tak divácky přístupným hrdinou, kterému lze fandit až do posledního dechu. Imf vám kdesi u počátku zrodu VIM rubriky vypíchl dvojku, moje akční libido však hovoří jasně – jednička rulez o chlup víc ;)