Devadesátkový hollywoodský thriller at its best!

A nejen proto, že mi bylo dvanáct, když jsem poprvé viděl Dustina Hoffmana přeskakovat z vrtulníku na obří loď a mohl jsem věřit, že právě tímhle efektním způsobem jde zastavit světovou pandemii (nebo přinejmenším vyhlazení jednoho městečka plného nevinných, ovšem nakažených lidí). Rozhodující byl úplně jiný faktor: V téhle éře teprve nastupovaly snáze dostupné digitální triky, což se mohlo blahodárně projevovat na tehdejších popcornovkách.

Blockbuster s tučným rozpočtem tak nemusel obnášet výlety do jiných světů nebo akční kejkle okostýmovaných hrdinů, ale mohl se zabývat něčím tak přízemním, jako je epidemie. Apokalyptická vize se zmutovaným virem, který začne ohrožovat nejen Ameriku, se tak mohla inscenovat ve vší velkoleposti, s armádními manévry, helikoptérami i bombami. Nebyl tak extrémní tlak na cool trikové atrakce a prim mohl hrát inteligentní scénář s dobrými herci.

Jasně, covid nás naučil, že i tady se hollywoodsky přehání a hrozba vraždícího viru je v jádru mnohem nudnější. Z hlediska realističnosti tedy vede Soderberghova klinicky chladná Nákaza. Z hlediska diváckého zážitku ale triumfuje Smrtící epidemie, i s efektními kamerovými průlety větracími šachtami, cool sledováním rozprášených kapének a hororovými pohledy na drápající opičky, anebo do očí kolabujících nebožáků.

V těch stylově nadesignovaných oblecích, které by chtěl během epidemie nosit každý (a ne si šít látkové roušky), se navíc prochází špičkový herecký ansámbl, perfektně rozmístěný po všech kancelářích, laboratořích i nemocnicích.

Rozhodujícím dynamem je samozřejmě Dustin Hoffman, o němž vám kolega k0C0UR vždy místopřísežně prohlásí, že má nejnabušenější filmografii historie a jako malý obyčejný muž z lidu svůj film pokaždé odtáhne s netušeným charismatem. Když mu ale k tomu přihrává sympatická Rene Russo, záhy oscarový Cuba Gooding Jr. nebo na prahu svého vrcholného období stanuvší Kevin Spacey, nemusíte se bát, že by vás neoslovily i osudy vedlejších postav.

Povolání Morgana Freemana s Donaldem Sutherlandem do pozic pohlavárů, kteří se nebojí kosit stromy, i když lítají lidské třísky, pak umožňuje suverénní překlik z epidemiologického thrilleru v politicko-válečné drama s přesahem do silného morálního apelu.

I tady se pochopitelně nacházíme na poli hollywoodské zábavy, takže musíte naplno zapojit smysl pro nadsázku a autorskou licenci, zasypanou popcornem do maximální míry, abyste si hon za protilátkou a stopkou pro pandemii představili třeba ve formě naháněčky dvou vrtulníků říčním korytem. Tenhle over-the-top přístup k nerespektování vojenských příkazů se ale snadno kouše, když je to natočen natolik strhujícím způsobem.

Právě německý režisér Wolfgang Petersen se stal přeborníkem přes zmíněné devadesátkové thrillery, a i když mu následná koketérie s digitálními efekty vaz rozhodně nezlomila (vzpomeňte na velkolepé trikové manévry v Dokonalé bouři nebo Tróje), v Eastwoodově S nasazením života, Fordovu Air Force One nebo právě Smrtící epidemii ukazuje špičkové žánrové řemeslo. Nabušenou thrillerovou podívanou, která se opírá o perfektně vystavěný scénář, dokáže přesně měnit rytmus, takže dovoluje vyniknout svým hercům, a přitom umí přitvrdit tempo a drama překlopit v adrenalinový napínák. A potěšit i akcí.

Beze zbytku to platí o Smrtící epidemii, která svých sto dvacet sedm minut stopáže taví v perfektně vybalancovaný zážitek, jenž umí být chytrý ve svém konceptu, úderný v dialozích, strhující v akci i napínavý během svých dramatických vrcholů.

Je to špičková žánrová práce, která umí nadchnout i po třiceti letech.