Nejprve ho omráčila. Pak svázala ruce, s vypětím všech sil jej posadila na židli a několika překvapivě jistými pohyby mu přikurtovala ruce a nohy. Stáhla si kalhotky, nacpala mu je do pusy a pořádně zalepila tlustou náplastí. Nekřičel. Ani se nebránil. Jen apaticky přihlížel jejímu konání a krvácel na spánku. Dýchal přerývaně a v očích mu šlo číst překvapení a zmatek. Její tvář mu nic neříkala. Paulina však byla naprosto přesvědčená, že je to ON, ačkoliv jeho tvář nikdy předtím nespatřila. Ten úlisný smích, žoviální mluva a tělesný odér se přeci nedá jen tak fingovat. Stačilo tak málo a má jej v hrsti - stejně jako kdysi měl on ji. Tolikrát o něm během bezesných nocí, kdy se ji v hlavě honila minulost a otevíralá stará zranění, přemýšlela. Řeklo by se štěstí v neštěstí...

Kdybyste o filmu nevěděli vůbec nic, do patnácti minut vám dojdou pravidla hry, kdy neomylně ucítíte divadelní podklad. Pro někoho se ve Smrt a dívka zbytečně moc mluví a málo děje. Ale co na tom, když tohle komorní drama (dvě místnosti plus pár exteriérů), šlape jak má a snaží se divákovi předložit opravdu dvojznačnou situaci, která může skončit jakkoliv. Copak jsme neviděli desítky mnohem "akčnější" filmů, kde všechno kromě akce vázlo? Konec konců i na něco, co by šlo nazvat akcí, nakonec dojde. Jenže Polanski si na velké honičky a deště kulek nikdy nijak nepotrpěl, tak mu není co zazlívat. Smrt a dívka se ze své divadelní pozadí nestydí, možnost postupně si "odfajfknout" jednotlivá divadelní dějství (expozice, kolize, krize...) diváka naopak kormidluje do hájemství jistoty, kdy ví, že tvůrci jej za žádných okolností nechtějí připravit o gradaci, velké emoce a s nimi i katarzi jako vystřiženou z klasického řeckého dramatu. Film naštěstí není tak přímočarý, jak by se mohlo zdát. Neustálá změna koalic (manžel je na chvíli s Paulinou, pak proti ní, Dr. Miranda je permanentně nevypočítatelný) a stále hlubší a hlubší zpřítomnění bolavé minulosti účelně zvyšuje napětí. Ostatně ani Paulina není žádný andílek. I s ní nově nabytá moc pořádně zacloumala. Má Mirandu - nebo toho, koho za něj považuje -v hrsti, je paní nad jeho životem a smrtí, a nikdo jí v její svérázné hře na spravedlnost nezabrání. Dokonce ani bačkorovitý a nerozhodný manžel ne. Nejednou vás také napadne, že si pomstu a utrpení svého vězně neskonale užívá a hodlá pružné pravidlo "oko za oko" roztáhnout až na samou mez. Možná až tam, odkud není návratu. Ba co víc: možná si potřebuje najít imaginárního beránka, jehož krví chce vykoupit všechny své dosavadní životní neúspěchy. Co když je totiž její minulost stejně vylhaná jako ta, kterou předkládá její vězeň? A co když nelže a OPRAVDU tam, kde podle Pauliny měl být, nebyl? Jisté indicie totiž nasvědčují tomu, že "záporácky profilovaný" Miranda je ve skutečnosti nevinný. Ať už si o současných filmografiích Sigourney Weaver a Bena Kingsleyho myslíte cokoliv, tady podali výkony ze skupiny nezapomenutelných.

P.S. Levné knihy a cena čtyř piv (Big Mac menu) to jistí.