John Carney to trefil i potřetí! Režisér Once a Love songu s Keirou se vrací k romantice a samozřejmě u toho opět hraje hudba. Tentokrát se podíváme do Dublinu 80. let a dáme si typickou nezávisláckou romanci, v níž se při honbě za dívkami vymýšlejí kapely a riskuje se pověst před spolužáky. Ano, sázky jsou jako obvykle celkem vysoké. A už ve dvou minutách to celé krásně šlape, protože jste vtaženi do příběhu, který prostě chcete vidět v dvouhodinové verzi. Že z toho nebude hit? No nebude, hudební rebelie irských teenagerů není zrovna mainstream. To ale vem čert, Sing Street totiž z fleku vypadá na budoucí feel good jistotu z ranku Nezapomenutelných prázdnin a Charlieho malých tajemství.
P. S.: Jestli máte chuť na "Sing Street bez hudby", dejte šanci vynikající dramedii Cemetery Junction od Rickyho Gervaise. Ten film nám dal Felicity Jones (Star Wars: Rogue One), tady je kdyžtak recenze.
