Šílený Max se řadí mezi absolutní špičku postapokalyptických scifi. Ale je trošku chyba takhle přistupovat k celé trilogii. Teprve ve druhém díle se z Austrálie stalo bojiště bez pravidel a motorizované gangy ovládly silnice, ale u první části je situace malinko jiná. Při sledování pokračování Šíleného Maxe má člověk pocit, že lidstvo prohrálo a že nová společnost už si vytvořila pravidla, podle kterých se musí její členové řídit, jinak zemřou. To ovšem pro prvního Šíleného Maxe neplatí.

Když Max Rockatansky v roce 1979 poprvé vyrazil na silnice, nebylo ještě úplně jisté, jak to se světem dopadne. Společnost tu stále do jisté míry funguje tak, jak má. Je tu policie, jsou tu zákony, je tu respekt k uniformě. Při sledování filmu ale na člověka dolehne pocit, že je jen otázkou času, kdy dojde k rozkladu civilizace a zvítězí anarchie. I když ve filmu není nic z toho vidět, vše je cítit v chování postav. Celý svět prvního Šíleného Maxe zdánlivě vypadá jako jen o něco tvrdší prostředí, než na jaké jsme zvyklí. Avšak při sledování jednoduchého příběhu o pomstě začne mít pozorný divák pocit, že je něco špatně. Všichni – a je jedno, jestli mluvíme o členech gangu nebo o bronzácích – se chovají jako zvířata. Lidský život tu pomalu ztrácí svou cenu a na silnici vítězí ten silnější. Ovšem George Miller nikdy nepřekročí hranici, kdy by si člověk řekl, že Šílený Max je doopravdy scifi. Jednoduše řečeno – divák tu není svědkem žádné katastrofy ani jejích následků. Nevybuchne tu atomová bomba, nenastane přírodní katastrofa. Lidstvo zkrátka jen pomalu přestává stíhat.

Příběh o pomstě by se klidně mohl odehrávat v současnosti, ale atmosféra vylidněné australské pustiny povyšuje Šíleného Maxe na něco víc, než jen na rutinní revenge thriller. Když se z hlavního hrdiny stává nelítostný stroj na zabíjení, který bez milosti nahání motorkáře po prázdných asfaltkách, není to zrovna příjemný divácký zážitek. Atmosféra beznaděje, všudypřítomného násilí a nejisté budoucnosti se člověku zkrátka zaryje pod kůži tak intenzivně, že slabší povahy film po půl hodině vypnou. K tomu si přičtěte kaskadérské kousky, u nichž se i po téměř třiceti letech tají dech, mrazivého Mela Gibsona a stylovou dvouhlavňovou brokovnici a máte tu kultovní film jak z učebnice. Na prvního Šíleného Maxe se nekouká příjemně, ale na druhou stranu ten nehezký a krutý zážitek si budete pamatovat zatraceně dlouho.