Po nekonečných vlnách young adult rychlokvašek jsme se dostali do fáze, kdy na každou knižní adaptaci koukáme skrz prsty a slova jako “international bestseller” vzbuzují spíš obavy a nevyžádané vzpomínky na trapných Padesát odstínů čehokoliv. Ale Šíleně bohatí Asiati nikoho děsit nemusí, ačkoliv je jejich předloha primárně cílena jinam než na evropské publikum. Knížka i film jsou totiž primárně pro banány. Banán je Asiat, který je zvenku žlutý a zevnitř bílý, většinou potomek emigrantů, ať už se usadili v USA, Evropě nebo kdekoliv mimo své rodiště. Vyrostl na západní kultuře a hodnotách a těm domácím se trochu vzdálil. To je i případ newyorské profesorky ekonomie na NYU, mladičké Rachel, do které se zakouká stejně mladý a úspěšný Nick Young.

Kdo někdy randil v New Yorku, ten ví, že na základě pár setkání v některém ze střešních barů na Manhattanu nemáte šanci zjistit, jestli váš protějšek řídí nadnárodní firmu nebo rovná zboží do regálu ve Walmartu. Nickovy mimikry jsou ale na úplně jiném levelu. Nebudu vám to zapírat, ačkoliv hlavní hrdinka samozřejmě musí povinně dvacet minut strávit ve sladkém omylu. Nick Young je členem superbohaté asijské rodiny, která před několika stoletími přijela do Singapuru a v podstatě ho od píky postavila. Nick v New Yorku svůj původ a luxusní životní styl své rodiny úspěšně tají, ale je mu jasné, že každá sranda jednou končí. Proto Rachel pozve na svatbu svého kamaráda Colina. Má jít o zásadní test jejich vztahu a hlavně snahu seznámit Rachel s početnou rodinou, která je postavená na úplně jiných životních hodnotách.

Odtud potud to zní trochu jako Moje velká tlustá řecká svatba nebo Moje velká indická svatba, kde jsou hlavní hrdinové násilně konfrontováni s odlišnou kulturou. Výhodou ovšem je, že se Rachel a Nick neberou, takže tu jako hlavní zůstává boj o jejich vztah tváří v tvář kulturním a sociálním šokům. I proto jsou Šíleně bohatí Asiati primárně klasickou romantikou a nikoliv crazy komedií o tom, že si bohatí Asiati posypávají smažené nudle zlatým práškem, jezdí pro rohlíky novým Lamborghini a interiéry jejich domů připomínají paláce Ludvíka Čtrnáctého. Tedy, to všechno ve filmu je a asi to nebude daleko od pravdy, ale režisér Jon M. Chu (Podfukáři 2, G.I. Joe 2) se v tom nijak neutápí. Spoléhá na pestrobarevnou paletu a přesvícené kulisy, skoro jak z muzikálu, a především na skvělý casting.

Ano, měl bych teď zdlouhavě psát o tom, jak jde o první západní produkci s čistě asijským obsazením (jeden běloch se objeví na začátku v baru, druhý na konci v letadle), a že mají konečně asijští herci hlavní role a nevztahují se na ně obvyklá kung-fu klišé. Jenže mám nakoukáno tolik asijských filmů, že mi to vlastně nijak výjimečné nepřijde a nemělo by to připadat zvláštní vůbec nikomu - je to jen další z hollywoodských milníků, který bychom měli přejít pochvalným kývnutím, ale nikoliv překvapeným výrazem. Je rozhodně pozitivní, že se v USA najde dostatek kvalitních a schopných herců, aby se dal dohromady takhle parádní ansámbl. Constance Wu a především pak nováček Henry Golding jsou parádní, mají charisma a vlastně jim není co vytknout. Jako ústřední pár jsou oporou romantické linky, jak už to má u povedené romantické komedie být. A ano, nejsou to nativní Číňani, oba jsou banáni. A o to jde především.

Pokud jste si lámali hlavu nad tím, proč tomuhle snímku v Číně pšenka nekvete, zatímco v USA i jinde sklízí bouřlivé ovace, je to především tím, že jde o snímek primárně určený pro diasporu - tj. přistěhovalecké menšiny, které asijské vody opustily a vydaly se zkusit štěstí jinam. Z toho jasně vyplývá, že hlavní roli ve filmu hraje Rachel, mladá úspěšná profesorka, která si jde za svým štěstím a svou kariérou, což je ostatně něco, co se na ní Nickovi líbí. Nickova rodina je ovšem velmi tradiční a chtěla by pro svého synáčka, ideálně i budoucího patriarchu, nějakou zámožnou a pokud možno submisivní partnerku. Rachel je pravý opak a budoucí tchyně (skvělá Michelle Yeoh) jí to neopomene dát najevo.

Mladá láska tak musí překonat řadu překážek v pestrobarevných kulisách bohatých a báječných, ale nečekejte přehnané drama. Jon M. Chu maximálně ždímá vedlejší postavy a sype jeden gag za druhým. Pro banány je tu spousta odkoukaných a odžitých situací, ve kterých se poznají, pro nás skrz naskrz bílé Evropany je tu alespoň nefiltrovaná exotika v podobě života asijské smetánky. A mezi tím vším vykukují tradiční romantická klišé, což je největší devíza filmu, protože tyhle romantiky s třicátníky z kin dočista vymizely. Poslední dobou jsme tu měli samé young adult romance, případně takové to nesnadné dospívání, ale na starší osoby v randícím procesu jako by Hollywood zapomněl.

Přehrajte si trailer I proto je fajn, že se ke kdysi úspěšnému žánru dostáváme alespoň takhle oklikou. Pod vším tím nánosem exotiky a luxusu se totiž skrývá mírně předvídatelná, ale skvěle odrežírovaná romantika s potřebnou chemií a laskavým poselstvím na závěr (ačkoliv onen náhlý přerod z Popelky v princeznu může být pro někoho kapku zneklidňující). Nebojte se proto úspěšné knižní předlohy a sebevědomí, se kterým Šíleně bohatí Asiati táhnou americkými kiny. Mají být na co pyšní a ještě k tomu záplatují jednu z velkých žánrových děr a možná hollywoodské producenty postrčí k tomu, aby nám naservírovali další romantiku pro “starší a pokročilé”. A je vlastně úplně jedno, kdo v ní bude hrát. Důležité je, aby si ti dva na konci padli do náruče, no ne?