Když se řekne DreamWorks Animation, většina lidí si hned vybaví právě Shreka. Zlobr původně pocházející z knižní předlohy Shrek! od Williama Steiga se vzhledem k úspěchu své knihy jednoduše musel, jako většina úspěšných knih, dočkat filmového zpracování. K jeho realizaci ale vedla velmi dlouhá cesta, která navíc paradoxně pokračuje dodnes. Shrek byl totiž startem veliké franšízy, a ta se v příštích letech dočká pátého pokračování i spin-offu Oslíka či třetí sólovky Kocoura v botách. Série Shrek je tedy i 25 let po svém startu velmi populární. A i když pro to existuje vícero důvodů, do velké míry za to může fakt, že původní film se stal klasikou. Takovou, která možná zraje lépe, než si mnozí pamatují.   

Shrek měl původně vzniknout jako klasicky animovaný film, což byl nápad samotného Stevena Spielberga, jenž práva na knihu zakoupil. Producent John H. Williams ho ale v roce 1994 přesvědčil, aby dal práva čerstvě založenému studiu DreamWorks a jeho animované pobočce DreamWorks Animation. Zakladatelem je Jeffrey Katzenberg, který DreamWorks Animation založil po vyhazovu z pozice předsedy studia Disney jako formu pomsty. Pokud tak někdy kdokoliv vnímal Shreka jako parodii na disneyovky, nebyl až tak úplně daleko od pravdy. Zároveň by nicméně bylo krátkozraké označit Shreka za čistokrevnou parodii. 

Už volbou hlavního hrdiny je Shrek výjimečný. Zlobr byl v historii popkultury brán především jako protivník udatných rytířů či princů, zde je však představen coby hlavní hrdina, kterého společnost vlastně donutila stranit se lidí (a jiných pohádkových postaviček. Shrek se nesnaží navazovat přátelství jednoduše proto, že šanci navázat přátelství prostě nemá, nebo si to alespoň myslí. Takže se tu míchá poselství o tom, že bychom neměli druhé odsuzovat, zároveň ale zelený zlobr představuje hrdinu, který si své nepřátelské chování vlastně sám před sebou obhajuje.

Shrek má v podstatě tragický původ – pár vět ze Shreka Třetího naznačí, jak výchova klasického zlobra probíhá, a není to ideální. Kontext také dodává úvod Shrek the Musical (ten opravdu existuje!). A přesto by i on pravděpodobně nejradši měl šťastný pohádkový život. Sice si nalhává, že mu nic nechybí – má svou bažinu, svou chýši, pohodlí a klid – i na toho největšího samotáře ale občas přijde chvíle osamění. A když se Shrek přáním osudu (respektive vlivem jednoho panovníka parodujícího Michaela Eisnera, tehdejšího předsedu Disneyho - Katzenberg prostě nemohl odolat!) vydá na osudovou výpravu, jeho život se zcela změní.

Scénář zde navíc naprosto parádně vystaví přátelství mezi Shrekem a Oslíkem, mluvícím oslem, který se stává pravděpodobně prvním tvorem, jehož se Shrekovi nedaří odstrašit tak snadno. Především v původním podání Mikea Myerse a Eddieho Murphyho nemá jejich vzájemné hláškování chybu. Tyto dva zcela vizuálně i povahově odlišné tvory ve finále pojí jedna zásadní klíčová věc – oba jsou víceméně samotáři, outsideři a těžce přijímaní okolní komunitou. Oslík je v tomhle ohledu tak trochu extrovertní a navazovat kontakty mu v závěru nedělá takový problém, přesto je zde skutečně představeno funkčně vybudované přátelství mezi hrdiny, kteří se ve finále přece jen začnou mít navzájem rádi a přiznají si, že jsou přátelé. A nejlepší přátelství většinou vznikají skutečně velmi nepravděpodobně. 

Především se však ve Shrekovi podařilo představit zábavný svět plný odkazů nejen na pohádky, kde vůbec poprvé můžeme vidět tři prasátka, Pinocchia, tři medvědy nebo Robina (pardon, Monsieura!) Hooda v jednom snímku. DreamWorks Animation si zde trouflo odkazovat na klasické snímky studia Walt Disney Animation jako Sněhurka a sedm trpaslíků, Pinocchio nebo Peter Pan, zároveň ale též naprosto stylově na Matrix, Jurský park, Indianu Jonese a Chrám zkázy nebo Gladiátora. Shrek je prostě oázou pro fanoušky a sběratele popkulturních odkazů. Potěší navíc i to, že dávají smysl v rámci vyprávění, a tudíž nejsou jen rádoby cool na efekt. I v tomhle ohledu je Shrek fenomenální. Dokážete si ho tak nějak užít i bez nich, pokud se nicméně vyznáte, máte hned jednu přidanou hodnotu navíc. 

Scénář je postaven na chytrém ději, během něhož se Shrek víceméně nevědomky stane hrdinou, jenž za účelem vlastního klidu téměř nevědomky brání práva pohádkových stvoření, která byla vyhnána ze svého území. Nechybí tu akčně působivá sekvence za doprovodu Bad Reputation a Shrek přitom skutečně dostává epický rozsah - ať už se přebíhá po dřevěném mostě nad hořící lávou, utíká před nažhavenou Dračicí nebo soupeří s družinou Monsieura Hooda. U Shreka byla v době jeho vzniku počítačová animace na dostatečně vysoké úrovni a objevuje se tu několik zajímavých vizuálních záběrů, které Shreka ve finále dorovnávají na úroveň uměleckého díla.

A pak tu máme ten nečekaný přesah. Zdánlivě prvoplánová mise, jejímž cílem je zachránit jednu princeznu, dovézt ji zlému Farquaadovi, získat zpátky bažinu a zbavit se všech těch otravných prasat, dřevěných panáčků, krysařů a sedmi trpaslíků se skleněnou rakví, se změní v definitivní probuzení Shrekových citů. Samotná princezna Fiona na to možná nevypadá, podařilo se tu ovšem vytvořit skutečně silnou ženskou postavu. Především jsou ale postupně probouzené city obou hrdinů uvěřitelné a objeví se tu tak skutečně funkční nepravděpodobná romance, kterou může zničit jen jedno tajemství. Shrek je totiž do jisté míry ztělesněním Fioniných obav. A i proto jejich dynamika tolik funguje a jsou pro sebe paradoxně stvořeni. 

Lord Farquaad je pak ztělesněním zakomplexovaného skřeta, který nepůsobí jako reálná hrozba, přesto ale svůj účel splňuje a v originálním podání Johna Lithgowa jde o skutečně hlasově výrazného záporáka. I s Dračicí se tu po scenáristické stránce dějí divoké věci a celkově je Shrek ve finále skutečně zvláštním úkazem. Dějí se tu věci, jaké by do sebe vůbec neměli zapadat, ale povedlo se to. A z papírově dost podivného animáku se nakonec stalo mistrovské dílo, které má stejně jako cibule a zlobři mnoho vrstev. 

Kromě své bezpochyby velmi funkční humorné stránky a zdařilé animace nabízí také skvělou hudební dramaturgii, epický nádech, výborné postavy, skutečně parádní scénář a především krásný vizuál. A samozřejmě hudbu – ať už zrovna hraje Bad Reputation, Hallelujah, All Star nebo I'm a Believer, které doprovázejí jeden z nejlepších pohádkových konců všech dob. Je vyloženě poznat, že tvůrce realizace tohoto animáku strašně bavila, a i díky tomu má film nezpochybnitelné srdíčko. Jediný háček Shreka 1 je, že vám při zpětném zhlédnutí a sledování Shreka 2 dojde, že v jedničce chybí jedno malé kočičí štěstíčko. Ale o tom třeba někdy příště.