Jak já bych Taronovi přál, aby prorazil do vyšší ligy a nemusel sbírat drobky v propadácích od Lionsgate. Jenže v jeho filmografii se bohaté roky pravidelně střídají s těmi neduživými. She Rides Shotgun má teoreticky vše, co by se mohlo líbit – osvaleného trestance Tarona, náckovské bratrstvo, které si vybírá úroky z minulosti, prohnilé poldy, honičky, bouchačky, zapadákov a navrch ještě budování pouta mezi problematickým otcem a dcerou – ale všechno je poskládáno mechanicky, napůl a nevýrazně. Jak moc by tady prospěl vyprofilovaný záporák, extrémnější nebo brutálnější podání akce, zajímavější kamera a nebo niternější vztahy ústřední dvojice na útěku. Možná to všechno ve filmu je, ale střihač to prostě vzal oklikou. Takže si odškrtáme položky, ale že by jeden hned žhavil do kina, to ne. Vždyť mně se ten film nechce ani pokoutně stahovat a doufat, že to bude lepší – a to už je co říct.