Když už domácí kina válcuje Lavi a dělá si neohroženě prostor nejen v rámci ztřeštěných fotbalových komedií, ale rovnou občas koketuje s bláznivou fantasy mimo zemitou berbrovskou realitu, hodí se připomenout, kdo je k mání jako soupeř. A rovnou ukázat do VIP lóže na jednoho z těch nejproslulejších.

Jasně, zub času šílenosti zvané Shaolin Fotbal zrovna neprospívá – digitální triky zestárly, a to už v době vzniku nebyly zrovna vypulírované. A i Stephen Chow, král zřeštěných komedií z dalekého východu, vyrukoval s mnohem vyváženějšími, pečlivě vystavěnějšími a produkčně výrazně mohutnějšími taškařicemi.  

Zběsilá energie Shaolin Socceru je ale neopakovatelná a dokáže svou originalitou i upřímností bavit i dnes. Ano, i po skoro čtvrtstoletí.

Au. Letí to…

Shaolin Soccer vytáhl kopačky ještě v době, kdy každý neměl nový asijský biják k mání na jeden klik myši a největší hity z Číny, Japonska nebo Koreje teprve čekaly na přímočarý boom v zemi knížete Václava. O to větším zjevením tyhle komedie byly – zvlášť když jsme museli dlouhý čas abstinovat poté, co odešla zlatá éra všech těch Bláznivých střel a Žhavých výstřelů. Crazy komedie o dobrém srdci sympatického kopáče, který dokáže shaolinskou věrouku převést efektivně na fotbalový pažit a rovnováhu těla a duše převést v rovnováhu mezi kopačkou a čutací merunou, byla nevídaným osvěžením.

Shaolin Fotbal sází na čitelný půdorys hodnot i výzev. Máme tu zavilé mafiány i záškodnický tým plný zlotřilců, který poznáte už podle tmavých dresů. A naopak i pestrou škálu sympatických shaolinských kumpánů, které neodrazují ani jasné fyzické handicapy. A samozřejmě naivitu i odhodlání dobrosrdečného hrdiny, trpělivého mentora i příslib čisté lásky.

Do oldschoolově laděné zápletky pak naskakují špičkově vymyšlené gagy, přímočaré kameňáky i trochu mimózní dada fórky. Do toho ale občas přiletí digitální tajfun, který se snaží humor dolovat ze zhůvěřilostí, jaké vás při sledování tažení Chelsea Ligou mistrů nebo Zbrojovky Intertoto Cupem fakt napadnout nemohly.

Je to místy mimo? Tak určitě. Ale mnohem častěji to je svěží, neotřelé, výstřední nebo dokonce žánrově ideálně trefené. A hlavně… je to zábavné. A i když na vás odevšad vyskakuje product placement Pumy, je to dělané od srdíčka.

Kapitolou pro sebe sama pak jsou fotbalové zápasy: Zatímco všechny ty Góóóly a Vítězství je ukazují buď nudně, nebo vyloženě tragikomicky trapně (hoď Stallonem, kdo jsi bez viny), Shaolin Soccer díky své přepálené stylizaci může líčit fotbalové špíly jako hyperaktivní akční masakry, které jdou daleko přes čáru. A i díky tomu si udržují nonstop vizuální atraktivitu - a občas dokonce i vykáží napětí.    

Ano, jde o zásadní krok k posunu Chowa do pozice velké mezinárodní hvězdy - to je ale informace až druhotná.

Shaolin Soccer je totiž v jádru naprostá špička žánru - jde o věčně rozvernou, ulítlou komedii, kterou by měl každý člověk, co někdy kopl do balónu alespoň jednou okusit. Snad zachutná.