Když mi nějaký vypatlaný nácek bude zase tvrdit, že světovou ekonomiku (včetně filmového průmyslu) ovládají Židé se svými penězi a nezdolným obchodnickým duchem, řeknu mu: „Nesmysl. Koukni na Weinstein Company, ti by neprodali ani vodu poutníkovi na Sahaře. Vždyť málem neprodali ani Chow Yun-Fata Číňanům!“

Drama Shanghai mělo světovou premiéru v Číně loni v červnu. Tržby dosáhly 7,5 milionů dolarů. Vzhledem ke specifikům čínského trhu z toho skončilo v kapse producentů asi tak 15 dolarů a 45 centů. Od té doby film nebyl uveden nikde, ve Státech má premiéru naplánovanou až na letošní říjen. Weinsteini opět projevují neschopnost umístit svůj produkt na trhu, což zarazí o to víc, že tahle sranda stála 50 milionů dolarů, má zvučné obsazení a (pozor, překvapivý zvrat) je to povedený film.

Nelze si nevzpomenout na Casablancu. Už samotný název, válečné časy, multikulturní orientální metropole, zápletka s milostným mnohoúhelníkem na pozadí hrozící nepřátelské invaze, špioni, vraždy, noirová atmosféra... Tradičně nenápadně sympatický John Cusack v „Paříži dálného Východu“ jako špion vydávající se za novináře vyšetřuje vraždu svého nejlepšího přítele, taktéž špiona. Během pátrání zkříží cestu japonskému důstojníkovi (Ken Watanabe herecky vládne filmu) a bossovi čínské mafie (Chow Yun-Fat je stále ve formě) s jeho nádhernou manželkou (Gong Li jako dokonalá šikmooká femme fatale). Pointa vám může připadat předvídatelná (na co asi zamordovaný špion kápl, když se film odehrává na podzim 1941 a poblíž Šanghaje je japonský přístav plný válečných lodí?), ale ve skutečnosti se rozuzlení vydá úplně jiným, navýsost osobním směrem.

Vztahy ve filmu se zaplétají a rozplétají bez výraznějšího scénáristického škobrtnutí. Tak trochu problematický je celkový ráz snímku – má opravdu epický rozmach a přitom jen něco přes 90 minut. Je to zásluha „střihorukého Harveyho Weinsteina“? Pokud ano, tentokrát odvedl dobrou práci. Film má rychlý spád a strohý střih, díky němuž jako by jednotlivé scény postrádaly patřičné emocionální doznění. Výsledkem je chlad, ale pokud patříte k divákům, kteří nemusí sentiment (ten se dostaví až v úplném závěru) a rádi čtete emoce „mezi řádky“, tento přístup oceníte.

Shanghai je ale především oku lahodící podívaná. Vzhledem k tomu, že produkce pouhý týden před první klapkou dostala od čínské vlády zákaz natáčet na své půdě a dekorace se pak musely bleskově stavět v Thajsku, je výprava pozoruhodná a dobová atmosféra bezchybná. Celkový vizuál ctí noirovou klasiku – očekávejte spoustu kanceláří ponořených do přítmí za napůl staženými žaluziemi, zšeřelé bary, temné uličky a přestřelky v dešti. Á propos, přestřelky – Shanghai obsahuje solidní porci eRkově krvavé akce. Vidět Chow Yun-Fata s pistolí či brokovnicí, kterak vrství krvavé maso, je zkrátka fajn.

Shanghai je vizuálně vytříbený (v kině by mu to rozhodně slušelo), atmosférický a zároveň svižně odsýpající špionážní thriller s tak akorát spletitým scénářem a zvučným obsazením (kromě Cusacka a asijských superhvězd se tu v rolích o rozsahu pěti až deseti vět vyskytují třeba Jeffrey Dean Morgan, Franka Potente či David Morse). „Válečnou“ pointou nepřekvapí, ta osobní ale ústí do solidní katarze, která ve vás bude během panoramatického pohledu na hořící Šanghaj pod nočním nebem řezaným japonskými bombardéry příjemně doznívat.