Kal Penn je řezník. To ví už dávno všichni, co měli tu čest s hamburgerovým výletem plným zhulených gepardů a kravaťáků močících těsně vedle vašeho keříku. Kdo by si před čtyřmi lety řekl, co z tohohle přihrávače Ryanovi Reynoldsovi vyroste – a hle, už má vlastní film, i když je zmíněn pouze v podtitulu, protože sousloví „Van Wilder“ už se stalo úspěšnou obchodní značkou a lépe film prodá. Trailer k teenagerovské taškařici, v níž hrdina šíří vysokoškolskou osvětu v rámci doučování u největšího kaliče, kterého čirý svět zná, je úplně vším, co si pod tímhle souslovím jen dokážete představit. Modelová šablona se nebojí býti ještě modelovější, protože to je přesně to, co teenageři chtějí, no ne? A co že to vlastně chtějí? Přece spoustu umělých ňader v obepnutých košilkách, trapasů, kde je při prozkoumávání zmíněných komodit přistihnou rodiče, dále soutěž o největší krk, prd a smrk, nějaká ta rána namířená na nešikovně umístěné pohlavní orgány a řada přijde i na konzumaci piva ve větším než malém množství. A překvapivě k tomu hraje nasupený teen-punk, v němž duo hlasivek vykřikuje nesmlouvavé „whoo-whoo“ a jejich majitelé buší do kytar, až to není zdravé. Humor? Napříč dvěma minutami je ho bohužel poskrovnu a Kal Penn velmi očividně jen přežívá z momentů minulých namísto toho, aby se pokusil dohnat svého pařícího guru Ryana Reynoldse a udělat si u diváka výraznější oko - myslím, že po Supermanovi všichni víme, že teď už na to má. Ne však dnes a ne se scénářem tak profláklým a dementním, že je sám na sebe čirou parodií.
