Někteří filmaři mají dojem, že levných béčkových hororů nikdy dost. Bohužel si to stále myslí i spousta diváků, kteří za ně dávají peníze v kinech. A protože jedno implikuje druhé i z opačného pohledu, je to cyklus, který zřejmě nikdy neskončí :-). Dnes tu máme dvaaosmdesátou variaci na Tajemství loňského léta říznutou Vřískotem a asi tak deseti filmy o lidech na střední, kde kluci hrají fotbal a holky z klubu ThetaPi říkají věci jako „pokud ublížil jedné z nás, ublížil všem a musí pykat“. Zápletka je tedy otřepanější než zarostlý vlčák po tříhodinové procházce v dešti a ani vizuál se bohužel nepokouší nijak zvlášť nakopat nějaký ten zadek. Na scéně se zjevuje obligátní postava v kápi, které není vidět do obličeje, zato to hodně dobře umí s ostrými i tupými předměty, což se zbytek osazenstva kolem oné nešťastné noci dozví na vlastní kůži. A někteří i několikrát. Otázka zní: Co od toho chcete? A pokud jste nároční: Můžete to s takovou premisou dostat? Takový Pád do tmy ukázal, že to možné je. Sorority Row je ale už z traileru děsivá tuctovka, vynikající jenom tím, že její hrdinové jsou ještě hloupější než obvykle (nezlobte se na mě, ale ten úvodní zvrat, kvůli kterému to celé vyeskalovalo, prostě nežeru a jestli se takhle někdo chová, je dementní :-). Stopadesát vteřin subjektivně uběhne jako deset minut, chybí napětí, atmosféra a ostatně i nějaká fešná gradační část, kde by si člověk dokázal říct, že o to rád zavadí alespoň na DVD. Kde nic, tu nic – a navíc to uráží vaši inteligenci :-). Naprosto průměrné řemeslo někde mezi dvěmi a třemi. Protože je konečně jaro a i blbost má nárok na život, jdeme spíš nahoru. Ale jen pro dnešek!
