Slavný hudebník, všestranný umělec, svůdník, bohém a muž, z jehož sémě vzešla herečka, která si v Trierově Antikristovi ustřihla klitoris = ukázkový důvod, proč se zase jednou pustit do biografie. Podobně ukázkový, jak z lexikonu filmových upoutávek, je i přístup k traileru k filmu o Sergi Gainsbourgovi. I kdyby vám to neprozradily titulky, vyvodili byste si ze zákonitostí české filmové distribuce, že film bude prodávat buď SPI nebo HCE (varianta b) je protentokrát správně). Tyhle přebírané francouzské ukázky jsou totiž jedna jako druhá. Nevykazují pranic osobitého, jsou jen rutinním poskládáním záběrů, které sice po dvě minuty udrží pozornost, ale nemají vůbec nárok na vyrytí hlubší stopy. Stereotypní rytmus v podstatě ani neumožňuje videu rozjet se způsobem, který by strhl. Bez vzletů a bez pádů, bez vrcholů i bez průserových pasáží, zkrátka bez průtoku jedinečné mízy, trailer shrne to, co čeká v kině a o nic víc se ani nesnaží. A cože to bude? Fyzicky velmi podobný hlavní představitel, jeho hudba, plus pár artefaktů. A k tomu pochopitelně spousta krásných a velice povolných žen. Jsme v Evropě, takže si ambiciózní životopis může dovolit i odhalená prsa, zadek ukázat i před dětmi, užít si soulož ve vaně… jistá otevřenost je prostě povolena, v nějakou dráždivou frivolnost ale filmu nepomůže. Nástroje umělecké výpovědi jsou odkryty, ani prolínání života muže s životem věčného dítěte do kina ovšem davy nevžene.