Vždycky jsem fandil trošku divným projektům. Když člověk vidí za život tisíce filmů a seriálů, ocení pokusy vyprávět takové příběhy, jaké do klasického Hollywoodu úplně nezapadnou, nebo u nichž se tvůrci umí vyřádit a nebojí se použít trhlé nápady. Sejmi prezidenta, v němž měl Samuel L. Jackson jako šéf USA utíkat někde ve skandinávské divočina s pomocí malého kluka s lukem před teroristy, se tvářilo jako něco, co by se mi teoreticky mělo líbit. Tvůrci ovšem měli jiný názor.

Sejmi prezidenta: FOTOGALERIE

Výsledek je totiž všechno, jen ne originální film. Rád by jím možná byl, dovedu si představit, že když se psal scénář, tak si ho tak tvůrci i představovali, výsledkem je ovšem utahaný pokus o sázku na jistotu, který ve výsledku nespoléhá na svou osobitost, živelnost, svérázný přístup a podvratnost, ale tváří se jako film, který by rád kopal mnohem vyšší ligu, než na jakou má. A teď nemám na mysli otázku rozpočtu, celá tahle sranda stála devět milionů dolarů, což je samozřejmě pakatel, když to srovnáme s letními blockbustery, na druhou stranu zase to není tak malá částka, aby se za ní nedal natočit zábavný film o tom, jak běhám Samuel L. Jackson v lese s jedním malým Finem a honím ho Ray Stevenson ve vrtulníku.

Režisér Jalmari Helander celou dobu ignoruje fakt, že celá zápletka je vlastně naprostá hovadina a že by z ní celkem snadno mohla vylézt parodie, nebo alespoň svérázná dobrodružná jízda. Místo toho se pokouší natočit normální film, ale nechápe, že na to nemá ani prostředky a nakonec ani talent. Krom dvou slušných výbuchů tu vůbec nic není, dobrodružství zkrátka nedorazí. Jackson, kterého evidentně tohle blbnutí docela baví, a sympaticky umírněný Onni Tommila chodí po lese, něco žerou, mladý hrdina se vyrovnává s tím, že ho táta nerespektuje a Jackson vypráví historku o tom, jak si pomočil kalhoty. Občas někde vykoukne záporák a něco provede, akce je ovšem minimum a je maximálně průměrná. A vy budete jen marně čekat, až se to rozjede.

Přehrajte si trailer Navíc na mě celé Sejmi prezidenta působilo jako něco, u čeho v půlce natáčení všem došlo, že to fungovat nemůže. Opět ale místo humoru, který by celou tu volovinu odlehčil, nebo nápadů, jež by by vám daly důvod, proč si ji vůbec pamatovat, dostaneme hromadu nudy. Tentokrát v podobě smrtelně vážných debat z Pentagonu, kde se sice sešli celkem dobří herci, ale tváří se, že se snaží zachránit Gerarda Butlera a Aarona Eckharta v Pádu Bílého domu a ne najít prezidenta, jehož chrání puberťák s lukem.

Chybí tomu nadhled. Chybí tomu švih, rychlost, zábavné postavy a ksicht. Papírově tenhle film měl být možná ne extra dobrý, ale rozhodně zajímavý a hodný pozornosti. Nakonec z něj však vylezla jen nuda. Vlastně moc nechápu, jak se to tvůrcům povedlo.