Goodbye nám z Bafany titulek zamává hned v prvních vteřinách, což je z hlediska trailerových schémat dost nezvyklá záležitost. Hned poté se však chytne prvního kolemjdoucího klišé a táhne se s ním někam za polovinu. Méně trpělivého diváka to vystraší, po překročení šedesátivteřinové hranice se ale rozpoutá pravá emocionální bomba, která během posledních třiceti vteřin vyčerpá svůj veškerý potenciál. Až do dna. Dá vám zapomenout na laciné dobrovodné titulky, které hlásají film podle skutečných událostí. Skvělá hudba zažene dokonce smíšené pocity z dost obyčejných vizuálů a spolu s monologem o statečnosti, vlastenectví a podobných hrdinských aktech vytvoří skvělý atmosférický podklad pro dramatické finále. Podruhé za sebou budu za hodného strýčka, Goodby Bafana mě totiž na chvilku uneslo, aniž by k tomu potřebovalo megalomanské triky a bůhvíjak uplakané tvářičky.
)