Když se řekne Saw, každý si ihned představí hororovou sérii, jež se stala festivalem krvavých nechuťáren, prvoplánového násilí a rádoby šokujících zvratů, které ale byly s každým dalším dílem čím dál pitomější a směšnější. Což definitivně korunoval loňský příšerný reboot Spirála strachu, který i za podpory pitvořícího se Chrise Rocka značku zase na několik let pohřbil. Jenže bylo by nefér mít Saw zaškatulkované jen v šuplíku laciné gore „zábavy.“ Nesmíme totiž zapomenout, že počátky této franšízy byly daleko veselejší. Na začátku toho všeho stál totiž film, jenž nejen, že vlil do hororu zcela novou krev a spadla z něj většině diváků brada, ale hlavně nám poprvé naplno ukázala sílu dvou jmen, která se v posledních dvou dekádách stala jednou z mála jistot děsivého žánru, Jamese Wana a Leigh Whannella.

První Saw je jedním z těch zprvu nenápadných snímků, co přišel jako blesk z čistého nebe, nadělil za málo peněz zatraceně hodně muziky a zanechal za sebou mrazivou podívanou, jež ani po téměř 20 letech a mnoha zoufalých sequelech nezestárla ani o rok. Může za to pak zejména fakt, že Hra o přežití není čistokrevným hororem a lákadlem na hektolitry krve, ale také temnou kriminálkou ve stylu legendárního Sedm, komorním psychologickým dramatem dvou zoufalých lidí a v neposlední řadě také dokonalým voděním diváka za nos. A zatímco režiséři následných pokračování tyto prvky zoufale nezvládali a občas se pohybovali až na hraně parodie, James Wan za podpory Whannellova scénáře je proměnil do naprosto mistrného celku.

Komorní část dvou mužů uvězněných ve staré koupelně už je sama o sobě špičkově vystavěnou podívanou ukazující dva skvěle napsané charaktery, jež ukrývají svá tajemství, poodhalují hru nebezpečného záporáka a propadají čím dál většímu zoufalství. A divák vcelku sympatickým postavám v přežití jejich utrpení fandí a naivně jim přeje happy end. Což jsou atributy, jimž se nýmandi z většiny dalších dílů ani nepřiblížili. Psychologický teror je tu ovšem následně hezky kombinován s funkční detektivní zápletkou splňující všechny prvky poctivé temné kriminálky v čele s opravdu hutnou a nepříjemnou atmosférou.

Také s onou brutalitou, jež k této sérii nezaměnitelně patří, se tu vlastně (v porovnání se sequely) pracuje ještě velmi vkusně a v rámci děje i zcela efektivně. Ano, divák má často tendenci odvrátit zrak a váš žaludek nebude skákat nadšením, při zobrazování obětí Jigsawa si však nejednou vzpomenete právě na Fincherovou detektivní klasiku. A pak je tu samozřejmě ještě onen šokující konec, který mnoha lidem zvýšil tep na hranici infarktu a definitivně katapultoval film mezi klasiky. Je sice pravda, že se nevyplatí o závěru do detailů přemýšlet, i přesto se však jedná o ten typ twistu, jaký jen tak nedostanete z hlavy.

James Wan pak na fakt, že se jednalo o jeho první výraznější zářez, režíruje tuto žánrovou hříčku s naprostou suverenitou, parádně si hraje s detaily či jednotlivými otázkami a dokáže nízký rozpočet i díky skvělému vizuálu s často až epileptickými sekvencemi vytěžit na maximum. Wan dal zkrátka Hollywoodu vědět, že o něm ještě uslyšíme. A to nikdo netušil, že se opravdu nacházel teprve na počátku své úspěšné (nejen) hororové kariéry. Což se dá ostatně říct i o jeho věrném parťákovi Leigh Whannellovi, jenž má sice v herectví velké rezervy, o jeho tvůrčím talentu to však naštěstí neplatí. Už zde totiž budoucí režisér Neviditelného potvrdil, že má sakra nakoukáno a umí s žánrovými prvky velmi chytře a neotřele pracovat.

První Saw tak i po letech zůstává jedním z nejvýraznějších hororových kousků nového tisíciletí a velmi návykovou hrou s divákem, která díky chytlavé Wanově režii a chytrému scénáři ani po několika zhlédnutí neomrzí. A v neposlední řadě nám představilo Jigsawa, který se mezi legendární psychopaty žánru zapsal nejen díky své masce, ale díky svému motivu, jenž byl také velmi příjemným osvěžením. Škoda, že i s jeho charakterem si v budoucnu tvůrci pohráli často až neuctivě. To ovšem nemění nic na tom, že první Hra o přežití zůstává stále napínavou a intenzivní jízdou, která už v sérii zůstane evidentně navždy nepřekonána.