Shushika

Když v roce 1992 přišla Baraka: Odysea země do kin, ozývaly se hlasy, že jde o plagiát prvních dvou dílů pozdější “qatsi – trilogie” Godfreye Reggia. Jenže časy se mění a zatímco Reggia znají
už jen fajnšmekři, Frickeho Baraka se díky několikeré reedici na DVD sama stala originálem a klasikou. Po dvaceti letech od Baraky je tu Samsara – a všechno je při starém. Dechberoucí, pečlivě komponované i stylizované záběry, cinemascope, saturace, barevné korekce, meditativní tempo, překmitávání mezi kulturou a divočinou. A taky pocit, že už by to chtělo něco trochu jiného. Za ta dvě desetiletí tu totiž podobných dokumentů bylo hned několik. Ačkoliv žádný z nich věhlasu Baraky nedosáhl, snaha vytvořit jakousi sumarizující kroniku zemí, kultur, fauny a flóry na rozhraní tisíciletí byla byla vždy dobře viditelná, ať už šlo o Bertrandovu vzduchoplaveckou epopej Domov nebo seriál  Human Planet (nedávno i na ČT2). Je tedy otázka, zda má podobné rozpohybované kalendáře ještě vůbec smysl točit a hromadit další vycíděné obrazy, jež sice lahodí oku, ale zároveň svět atomizují nebo rovnou mění na katalog cestovní kanceláře. Pokud to tak cítíte, přijďte si v něm za pár měsíců za 200+ zalistovat do IMAXu. Fricke má rozhodně dostatečně epické oko na to, aby nezůstalo jen u jeho jediné výpravy do hraného filmu v podobě švenkrování třetí epizody Hvězdných válek.