V těchto dnech Shia LaBeouf boduje ve filmu Disturbia a jak vidno z imfem publikovaných novinek, Hollywood už neví, do jakého hitu by jej ještě uvrtal, aby si u dívek v teenie tílkách pojistil úspěch. Shiovi budiž přáno a těšme se na jeho ještě světlejší zítřky. Na druhou stranu nezapomínejme ani na režiséra, který má natolik béčkové jméno, že by si jej měl nechat "z fleku" patentovat – D.J. Caruso. Povětšinou televizní režisér si čas od času odskočí k filmu a to, co z toho vzejde, není vůbec špatné. Film Maximální limit je nadstandardní a Zloději životů alespoň koukatelný. Dnešní V.I.M je však ještě o někom jiném. Samozřejmě se tu bavíme o Valu Kilmerovi, který má za sebou role ve slavných filmech (The Doors, Nelítostný souboj) a spolupráci s nejedním režijním esem (Mann, Stone, Scott), protože na začátku 90. let se do tohoto frackovitého týpka vkládaly velké naděje. Kilmer se ve druhé polovině 90. let téměř ztratil ze scény a nyní se stejně jako Mickey Rourke pomalu vrací na výsluní. Sice váží o dobrých 30kg víc než na začátku kariéry, ale jeho výkony v Kiss Kiss Bang Bang, Déjà Vu, Alexandrovi Velikém či feťáckém thrilleru Salton Sea se řadí k těm nejlepším v jeho rozsáhlé filmografii.

Poslední zmíněný film se našim kinům bohužel vyhnul a kvůli ironické „rekonstrukci“ scény atentátu na prezidenta Kennedyho, zastupovaného i se ctěnou První dámou párečkem vystrašených holubů, se bohužel i v USA ze strany bojácného studia Warner Bros. dočkal jen limitovaného nasazení. Vlastně se ani není co divit, že si jej Kilmer musel trochu narcistně nasadit do svého Val Kilmer Film Festival, aby se o něm aspoň trochu vědělo. V našich krajích by zřejmě i nadále tlel na poličkách půjčoven, kdyby jej na svých linkách tak často nenasazovala dopravní společnost, v jejímž názvu figuruje slovo student, a v současné době neokupoval i síť prodejen s knihami kdysi drahými (dnes však už poměrně levnými).

Začátek Salton Sea vypadá jako stopadesátášestá variace na strasti a slasti života feťáků, které jsou nahlíženy z hodně rozjívené perspektivy (něco jako Akerlundovo Šňup), ale jakmile se do filmu začnou vkrádat detektivní a thrillerové motivy, film prudce akceleruje. A s každou minutou nově překvapuje jak nápaditou režií, velmi dobrými hereckými výkony (mimo Kilmera si zaslouží zmínku hlavně nevyzpytatelný dealer drog Medvídek Pú, démonicky zahraný Vincetem D´Onofriem, který je jeden z největších pošuků, kterého kdy hostilo filmové plátno – scény s mozečkem a jezevcem jsou příkladem dosti výmluvným), tak hutnou atmosférou. Ve finále, kdy se minulost v zajímavé paralele protne se současností a pár postav si neodkladně začne vyřizovat účty, už po defibrilátoru začnou poohlížet i jinak zcela zdraví jedinci.

Nebýt zbytečně kýčovitých flashbacků podbarvených sladkými tóny trubky, které jsou úplně z jiného soudku, a zbytečně vysokého počtu postav, jejichž motivace visí tak trochu ve vzduchu, neměl bych sebemenších námitek. Takto je Salton Sea jen jedním řemeslně dobře zvládnutým filmem, který byste si neměli nechat uniknout ani tehdy, jestliže Memento patří k vašim vůbec nejoblíbenějším snímkům a nesnesete žádné jeho kopie. Znám pár lidí, kteří si hledají autobusové spoje podle filmů na programu. Co vy?