Z Hynka Bočana jsem si už dělal šoufky minimálně v desítce svých článků. Jeho seriálová tvorba ke zneužívání v bonmotech vyloženě svádí – zařazení jeho filmu do V.I.M. po bok Raimiho, Gilliama nebo Gondryho ovšem Bočanovo nejbližší okolí musí přesvědčit, že přirovnání vztahující se k ultradrahým blockbusterům („nudné jak od Hynka Bočana“) jsou spíš laškovným vymezením vůči dílům typu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, nežli radikálním odsudkem. Nuže, když jsem přemýšlel, kde najít v záplavě amerických dramat pro změnu materiál český, ponejlépe komediální, utkvěla mi v hlavě právě tahle legendární pohádka. Mám pocit, že její výjimečný statut se zformoval až díky naší generaci dvacátníků. Pyšná princezna pro ně je už příliš naivní, Werichova variace na Sůl nad zlato zas málo úderná, Šíleně smutná princezna nezdravě „vondráčkovská“, Popelka naopak škaredě „gottovská“ a Princezna se zlatou hvězdou... jak to říct... prostě uchcaná (verše a Pepíček Zíma mě strašili už v dětství).

Pokud správně vážím divácké názory okolo sebe, někdy během devadesátých let se Bočanova svižná čertovina zabydlela na pozici nejlepší české pohádky. Čtyřicátníci si svá „ rozvíjející se poupátka“ asi nenechají z trůnu sesadit, ovšem mladá krev moc dobře tuší, že vánoční lenošení diriguje Petr Máchal a jeho rohatý sidekick. Za základní kámen lze pochopitelně chápat scénář, jenž stíhá s nadhledem utvrzovat v tradičních hodnotách, vtipkovat a zároveň pracovat i s velice dospělými motivy, které personifikuje proradná macecha Jaroslavy Kretschmerové a zparchantělý rádce Viktora Preisse.

Bočan se navíc zvládl i vyrovnat s omezeným počtem statistů nebo s chudou výpravou (kterou stesky nad padající omítkou naopak obrací v jeho prospěch). Jako těžká vizuální bomba pak při dané konstelaci působí výjevy z pekla, v nichž si rozšafně užívá Karel Heřmánek svého lucifera. Do toho Petr Nárožný jako šikanující armádní šéf, rozmazlený Václav Vydra, chytlavé písničky, chlast a plejáda nezapomenutelných promluv od „Tatínek vám vyhlásí válku“ nebo „Páni muzikanti... kvapík!“ až po kongeniální „Máchale, spadlo ti to. Asi vítr.“ Tohle obskurní V. I. M. mi prostě nerozmluvíte.