Když jsem před dlouhými měsíci zahlédnul na jednom sloupu pod Nuselákem nevinné prohlášení místní radnice, že v následujících třech dnech se pod slavnou pražskou hrůzostavbou rozvalí filmový štáb natáčející Running Scared, nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, protože jsem neměl šajn o co jde. Nakonec jsem se tam vypravil s foťákem, zamrkal na Paula Walkera a odcházel s pocitem, že se nám peče další videopultovka. Což mohla být klidně pravda, kdybych tak zásadně nepodcenil človíčka jménem Wayne Kramer.

Za chyby se platí a první ránu do břicha jsem dostal, když vyšel trailer. Divočejší než Domino a sprostší než vaše domovnice. Tyhle dva důvody samy o sobě rozsvítí očka spoustě fandů celuloidové směsky, ale nerad bych předčasným přirovnáním k Dominu někoho odradil, protože Wayne Kramer se od Tonyho Scotta dost zásadně liší. Žádné divoké kličkování vratkým scénářem, žádné střihové sekvence mimo limity očních rohovek, Kramer se jen snaží za prachbídných 15 milionů natočit stylovou gangsterku, při které se nemusí bát pohlavku od MPAA. Osobně nechápu, jak se tenhle film vešel do eRka, ale jsem za to rád. Tohle jste totiž už dlouho neviděli a dost možná ani dlouho neuvidíte.

Těžko se to popisuje slovy, ale jestli vás tenhle text přesvědčí, pochopíte to už během prvních minut. To že Kramer pracuje ve scénáři s obvyklými berličkami (flashback na úvod, lámání časové linie mezi epizodky několika postav atd.) je nakonec vedlejší, protože tempo snímku je tak obrovské, že budete ještě rádi, když vám nějaké to klišé zpomalí tep. Rozjezd zajišťuje scéna v doupěti party překupníků, kterou naruší maskovaní elegáni s bouchačkama. Tohle se ve filmu děje často a budete se na to těšit jako na Vánoce, protože Wayne Kramer akci umí. Jeho kameraman se musel hodně zapotit a trikaři odvedli za ty peníze zatraceně dobrou práci, ale stojí to za to. Naposledy jsem měl takhle intenzivní pocit při přestřelkách z dílny Johna Wooa (starého dobrého Johna Wooa ;) a to nechci nijak přehánět, protože mýma očima už prošlo hodně olova. Jako by Kramer sledem záběrů uměl zastavit čas a vy jste se mohli procházet po scéně a sledovat všechny ty detaily - černocha letícího vzduchem po zásahu brokovnicí, zakuklence kontrolujícího právě prořízlou achillovku nebo Paula Walkera, jak se krčí za prostřeleným gaučem. Všechno je to tak intenzivní, až se začnete potit. A to je prvních pět minut.

Dobrá tedy, začnete si říkat něco o tom, že chudák Kramer vytasil největší trumf hned v úvodu filmu, jenže ještě než to dořeknete, přiběhne Paul Walker domů a "obtáhne" svojí manželku na pračce. Sbohem cenzoři, sbohem děti a sbohem kardiaci, tohle vážně není film pro vás. Jako by byl Wayne Kramer jedním z nás "rozlobených mužů", kterým vadily všechny ty hollywoodské PG-13 splašky, kterými nás branže krmí rok co rok. A všechna ta frustrace jako by pilovala už tak ostré hrany tohoto snímku. Krve není nikdy dost, do každé věty jde nějak nacpat slůvko "fuck", na sex je vždycky dost času. Nic proti PG-13 akčňákům s vymydlenými frajírky, rád se na ně podívám, ale když mi někdo jednou za čas dopřeje Paula Walkera s tmavým sestřihem, kterak chodí po městě, nadává na všechny strany a láme lidem ručičky, půjdu si s chutí několikrát pro nášup. A Wayne Kramer má co servírovat.

A přitom ten film není nějak nuceně obhroublý, nešokuje překvapivou brutalitou... tohle je gangsterka z New Jersey a to že se hlavní hrdina jmenuje Joey Gazelle ještě neznamená, že je to přiteplené ořezávátko. Paul Walker dokázal geniálně vyskočit ze svojí thymolinové škatulky a i když mu možná nevěříte jeho modré oči, když mlátí gangstery, je tzv. k nezaplacení. Dobře mu sekundují i méně známé, ale od přírody drsné tváře - Johnny Messner konečně zas dostal slušnou roli, Chazz Palminteri jen oprášil svoje mafiánské role a Karel Roden... panebože... Kájo... tvoje role je sice dost kýčovitá, ale už kvůli tomu tetování na zádech tě prohlásím za národního hrdinu. Víc takových chlápků, ať jsme na tebe pyšní.

Hezky to do sebe zkrátka zapadá a sviští kolem vás rychlostí, proti které se neodvážíte protestovat. Praha, zaskakující za New Jersey, je poznat snad jen v záběrech z Folimanky a Stromovky a musíte být echt Pražák, abyste to poznali. Chybějící peníze si pak v některých záběrech Kramer vynahrazuje alespoň likvidací morálních poselství. Připraví vás tak o poslední hollywoodskou jistotu. Když jste na někoho nasraní, projde vám zkrátka všechno. Nemohu tu zacházet do detailů, takže si o tom třeba pokecáme v komentářích po premiéře, ale tahle konkrétní scéna, odehrávající se v jednom hodně obskurně vybaveném bytě, se mi zaryla do duše a hrozně mě zahřálo, že si Kramer dovolil ji vyřešit tak neortodoxně. Mno a pak jsou tu všechny akční scény, které vás krok za krokem přesvědčují o tom, že vrchol ještě nenadešel. Stylové finále na hokejovém kluzišti je stejně cool, jak povrch na kterém se odehrává a vy si připadáte jako v teplém pelíšku, ze kterého už nikdy nebudete muset vylézt.

Všechno dobré ale jednou končí a každá mešita má v sobě jednu vadnou cihlu. V případě Running Scared to není ani příliš skromná délka (snímek má 122 minut), ani nějaké přestřelení (i když každému podle jeho gusta), zamrzí prostě jenom to, že se v úplném závěru musel Wayne Kramer zavděčit divákům a tak se jedním veleklišé nechal "dobrovolně" spoutat. Ale co... všechno odpuštěno, Kramere. Ještě jeden, dva takové filmy a postavím ti na Folimance pomník z inteligentní plastelíny. :)