Upřímně? Buďme rádi, že tu evropskou vlnu pořád máme. I když ne pro ty kvanta spektakulárních trikových náloží, tak alespoň pro ty nálože emocionální. A co je na tom nejlepší, občas to jde i s herci, kteří se sem tam míhají v hollywoodských luzích a hájích.

Premisa Rozchodu není nijak rozmáchlá a v podstatě se zasekne na svém podstatném sdělení o mnoho dříve, než je v žánru zvykem. To znamená asi po patnácti minutách. Pak už jde jenom o to „jak“ a jediné „proč“ připadá na dovysvětlení nejednoznačnosti úvodní scény. Že za kamerou stojí žena, je více prosté konstatování než příprava na výčet faktů, které by tuhle skutečnost potvrdily; Rozchod trvá 80 minut a během té doby toho musí stihnout opravdu hodně. Proto není čas na zbytečné okliky (neřku-li genderové trademarky) a čirou pocitovost, přestože úplně jí ušetřeni nebudete. Tedy pokud se za pocitovost dá považovat překvapivě explicitní sexuální scéna ústřední dvojice, po které měl každý ze zúčastněných herců nepochybně doma co vysvětlovat.

Není tu mnoho věcí, které by jednoduchý příběh jakkoliv zatraktivňovaly. Ale ani nebylo potřeba. Jeho největší silou je právě jeho prostota a dravé tempo, ve kterém se musí s událostmi poprat, než časomíra zahlásí příchod závěrečné stmívačky. A má navíc jeden neuvěřitelný herecký výkon, který i z příběhového mála dělá velmi strhující zážitek a film táhne do úplně jiných rovin. Kristin Scott Thomas je zdrchaná, sexy, opuštěná i naplněná zároveň a všechno vám to dokáže navíc prodat v plynulé francouzštině.

A pak je tu skvělá kamera. Pečlivý střih. A celé to zkrátka uteče tak, že není co řešit – ať už jste zasnění romantici, řešíte problém domácího násilí nebo vás prostě baví dramaticky vyhrocené milostné trojúhelníky, pravděpodobně nešlápnete vedle. Rozchod je rychlý film o vztazích, který se s ničím nepáře a nepotrpí si na melodramatické vsuvky. A až na ten filmový závěr je možné říct, že je vážně docela ze života. Z čehož vám možná bude i trochu smutno.