Říká se, že v každém dospělém je kus dítěte. A v každém dítěti je obrovská touha po dobrodružství. Touha zažít takovou tu klasickou výpravu do neznáma, kde na začátku bývá mapa k pokladu a na konci strastiplné cesty plné smrtelného nebezpečí čeká... skutečný pirátský poklad! Sám jsem podobné mapy jako malý kluk vyráběl a na zahradě pak zakopával vybrané kousky z rodinné mineralogické sbírky, ale to je jiný příběh. Ten, který vám přinášejí Rošťáci – což je tuzemský distribuční název pro Goonies – je nezapomenutelná filmová klasika z produkce Stevena Spielberga v režii Richarda Donnera (ano, TOHO Richarda Donnera, co nám dal sérii Smrtonosná zbraň) a podle scénáře Chrise Columbuse (ano, TOHO Chrise Columbuse, který nám přinesl Sám doma a první dva Harry Pottery). Jak jistě uznáte, tohle je vybraná společnost. 

Pokud odhlédnete od nezbytné nostalgie, která dělá z Goonies absolutní nesmrtelnou klasiku hlavně v Americe, spočívá kouzlo Rošťáků v přesně sestavené alchymistické formuli dobrodružného filmu. Na jeho začátku stojí parta kluků před neřešitelným problémem, se kterým si neví rady ani dospělí – budou muset opustit své domovy, protože na jejich místě má vyrůst nový developerský projekt. Malebné pobřežní rodinné domky s dřevěnými verandami má spolknout miliardářská lobby. Jediné, co jim v tom může zabránit, je opravdu velká hromada peněz. Jenže jak by k ní mohla parta kluků přijít? A právě tady se dostává ke slovu mapa s pokladem, nalezená na půdě mezi harampádím po vzdálených předcích jednoho z kluků. Ano, čtete správně. Splněný sen každého průzkumníka zaprášených půd a skříní plných starých věcí po pradědečkovi! 

Když už jsme u té party kluků – víte, koho Richard Donner v Goonies objevil pro stříbrné plátno? Samotného Thanose v podání tehdy sedmnáctiletého Joshe Brolina a vedle něj i čtrnáctiletého Seana Austina alias Sama Křepelku z Pána prstenů. A i ten Ke Huy Quan si po letech paběrkování došel pro Oscara za Všechno, všude, najednou. Tím Goonies dodatečně získali přidanou hodnotu a další z důvodů, proč se na film podívat i po téměř čtyřiceti letech. Ostatní dětští hrdinové (Jeff Cohen, Corey Feldman) to sice ve filmu nikam daleko nedotáhli, ale účast v Goonies jim i tak zajistila nehynoucí popularitu – ostatně jak už to u filmových klasik bývá. A vidět na sociálních sítích jejich fotky ze setkání po letech je prostě fajn. Mimochodem pro režiséra Richarda Donnera byl rok 1985, kdy Goonies vrazily do kin, velmi úspěšný, protože kromě Goonies měla premiéru i fantasy Jestřábí žena s Rutgerem Hauerem a Michelle Pfeiffer. Ale o té až někdy jindy. 

Teď rychle zpátky k výpravě za pokladem. Nalezená mapa k pirátskému zlatu se samozřejmě ukáže být pravá a přivede partu kluků do velkých problémů. Ostatně problémy přece v každém pořádném dobrodružství číhají na každém kroku. Tady mají podobu mafiánské rodiny Fratelliů, v čele s mile přehrávající šéfovou Anne Ramsey (Vyhoď máti z vlaku) a jejími syny Joem Pantolianem (Matrix, Memento) a Robertem Davim (Smrtonosná past, Povolení zabíjet). Film se díky tomu brzo změní v nekonečnou honičku skrz starobylé tunely a nespočetné pasti až do jeskyně s pokladem. A právě tady, uprostřed studiových kulis, na vás nejvíc dýchne ikonická „indianajonesovská“ výprava (ve smyslu filmového řemesla), tak typická pro Spielbergovy filmy s Harrisonem Fordem a jeho Fedorou v hlavní roli. A jde o další atribut patřící ke kouzlu Goonies. Procházení skrz husté pavučiny lepící se na tváře hrdinů nebylo nikdy ikoničtější než právě v podání Spielbergovy produkce. 

Dalším neodmyslitelným atributem správného filmového dobrodružství je velkolepá hudba plná akčních dechových sekvencí i pomalu se táhnoucích smyčců. V Goonies se o to postaral Dave Grusin, autor takových hitů jako Tři dny Kondora a Tootsie. Rošťáci nebyli typickým filmem, pro které by Grusin běžně skládal hudbu. Vlastně z jeho tvorby docela vyčnívají. Takový Jerry Goldsmith (Legenda, Doly krále Šalamouna) nebo samotný John Williams by zřejmě byli přirozenější volbou. Nicméně chytlavým hlavním motivem trefil Grusin hned napoprvé jackpot a udělal z Goonies něco nadčasového. Pusťte si jeho soundtrack dnes a okamžitě budete mít před očima jeskyni plnou malých odvážných kluků, krvežíznivých padouchů a lesknoucího se pirátského zlata. 

Tak co, navnadilo vás to? Já osobně jsem se ke Goonies dostal až s velkým odstupem času – a tím myslím skutečně velký odstup. V řádu několika desetiletí. Ano, tak starý jsem. Ale toho kluka s touhou po dobrodružství jsem v sobě při promítání spolehlivě našel. Těžko říct, jestli bude kouzlo Rošťáků s mladičkým Thanosem a Samem Křepelkou fungovat i na novou generaci, protože zub času se na filmech s praktickými efekty nemilosrdně vyřádí, ale za pokus to stojí. Protože pořádné dobrodružství k životu každého dítěte prostě patří. Minimálně to filmové. A Goonies jedno takové vydařené klukovské dobrodružství nabízejí.