Rosemary má děťátko je jeden z těch filmů, na které se člověk po čtyřiceti letech od premiéry nedívá kvůli tomu, že by byly nějak zvlášť umělecky hodnotné, významově nadčasové nebo kontroverzní a provokativní. Dívá se na ně zkrátka proto, že i po těch čtyřech desetiletích fungují do puntíku stejně dobře, jako když se poprvé objevily v kinech. Roman Polanski tehdy zkrátka natočil film, který se i dnes může pouštět na filmařských kurzech na téma „jak budovat napětí tak, aby si divák v poslední dvacetiminutovce cvrnknul do trenek.“

Polanski měl sice k dispozici naprosto úchvatnou knižní předlohu Iry Levina (mimo jiné autor Stepfordských paniček), ale i tak musí jít většina chvály na jeho hlavu. Jako režisér se totiž rozhodl naprosto respektovat knihu a bylo by velmi jednoduché obvinit ho z neinvenčnosti, ale když po třiceti minutách sledování příběhu jedné těhotné a možná trochu pomatené ženy člověk zjistí, že zarývá nehty do zánovní kožené sedačky a klepe se při jakémkoliv náznaku nebezpečí, rád na režisérovu hru přistoupí. Pomalu gradovaná atmosféra člověka zkrátka a jednoduše pohltí a za chvilku režisérovi zobe z ruky. A přitom si Polanski nemusí vypomáhat krví, triky nebo lekačkami. Stačí mu jen působivá hudba a pár náznaků toho, že sousedé nejsou tím, čím se zdají být.

Samozřejmě něčeho podobného by Polanski nemohl dosáhnout bez dobrých herců a Mia Farrow v Rosemary má děťátko rozhodně dobrá je. Její postupná proměna ze sympatické mladé ženy po uzlíček nervů, kterému k naprostému psychickému zhroucení chybí jen ždibíček, je tak uvěřitelná, až z ní mrazí. A ani ostatní herci, i když to žádné hvězdy nejsou, se nenechali zahanbit.

Rosemary má děťátko si zkrátka zařazení mezi Very Important Movies zaslouží. I po čtyřiceti letech funguje naprosto perfektně a všichni mužští diváci si po shlédnutí téhle atmosférické pecky jistě vydechnou, že něco podobného je potkat nikdy nemůže. Co ale mistrovského dílo Romana Polanského udělá s ženskou částí publika, to si vůbec nedokážu představit. Tohle je zkrátka jeden z nejintenzivnějších hororových zážitků, na jaký člověk může vůbec narazit.