Při Roomu jsem se ptal, co je lepší? Kniha, která může jít do hloubky nebo film, který musí vše zprostředkovat skrz herce a nechává prostor k interpretaci divákovi? Člověk ani nemusel číst knihu, aby věděl, že film je adaptací, která musí mnoho vynechat, protože jde o jiný nástroj vyprávění. V Room hrají hlavní roli herci skrz něž vstupujeme do jejich světa a přes excelentní herecké výkony čteme jejich emoce. Film nás netahá za ruku a neříká nic doslovně a tím více nás nutí se snažit se vcítit do pocitů hlavních postav. A nevím zda to bylo tím, že jsem málo pil, ale od půlky filmu jsem měl absolutně sucho v krku.