duro

„Prachy... prachy...“ sténá Rišo Müller v závěru traileru. Tak upřímné doznání tvůrců o pravých důvodech vzniku nepřímého pokračování Románu pro ženy čekal málokdo. Ale upřímnost, ta je leitmotivem celé upoutávky. Tvůrci rovněž přiznávají, že film nebude zábavný, a když už, tak spíše trapným způsobem. Konfrontace „ženských“ a „mužských“ hlášek z RpŽ a RpM může někomu připadat jako dobrý nápad. Možná tak v hájemství nefungujících trailerů. Namísto toho, abychom se smáli rozdílům v ženském a chlapském ponímání světa a vztahů, spíš z toho vychází těžké K. O. pro jeden z filmů. RpŽ, přestože nešlo o žádné veledílo, najednou vypadá jako duchaplný, nahláškovaný a stylově natočený film. Z okénka vpravo na nás naopak dýchá oslizlá upachtěnost s viagrovým „humorem“ a chlapsky ostrou mluvou (vážně si dnes ještě někdo myslí, že když z Budařových úst zazní slovo „vyjebával“, někdo v hledišti začne řvát smíchem a řekne si, že ten film musí vidět?). Samozřejmě, situaci trochu zachraňuje Donutil, který i mizerně napsanou hlášku prodá se smyslem pro rytmus a timing... ale to je asi tak všechno. „...prachy... prachy..."