Peníze nejsou všechno. Jasně, neuškodí a určitě je lepší mít blbou náladu a hromadu peněz než se cítit mizerně a v kapse mít pár posledních drobáků, ale posledních několik let nás naučilo, že minimálně ve filmové branži se ne všechno dá vyřešit penězi. Netflix, Prime nebo Apple TV+ jich mají hromadu a nebojí se je použít, bohužel se často ukazuje, že u jejich velkých filmů by byl důležitější pevnější producentský dohled než hromada prachů, za které často průměrní režiséři pořídí podprůměrné snímky. A dobří režiséři se taky mohou občas ocitnout v pozici, že mají prachů na rozhazování, jenže jim na place chybí někdo, kdo by jim naznačil, jak by to měli dělat. 

Apple TV+ umí cpát režisérům obrovské hromady prachů, ale filmy jako Argylle nebo Ghosted ukázaly, že to nemusí dopadnout vždycky dobře. Teď přišel na řadu Scott Derrickson, režisér skvělého Sinistera nebo V moci ďábla a autor Doktora Strange, tedy někdo, kdo umí s malým rozpočtem vykouzlit povedenou a úspěšnou podívanou, zvládne to ovšem i s mnohonásobně větším balíkem prachů. Takže by se dalo čekat, že si s tím poradí i se svou novinkou Roklina, která vznikla právě pro Apple. No a povedlo se mu to tak napůl. 

Roklina: FOTOGALERIE

Odstřelovači Levi a Drasa kývli na podivnou misi - hlídat tajemnou roklinu uprostřed lesů, v níž se podle všeho skrývá něco nelidského, zubatého a hladového a nesmí to ven. Mají za úkol doplňovat náboje do kulometů, hlídat minové pole a nevšímat si jeden druhého. Jenže rok, který by tu měli strávit, může být dlouhý, a tak to poslední poruší. To, co začne jako lehké oťukávání a blbnutí, se časem promění v něco víc a ti dva se rozhodnou potkat. Což vede k moc milému romantickému večeru a následně akčnímu peklu, když je jedna pitomá náhoda pošle na dno místa, které mají hlídat. A kde se schovává něco moc ošklivého…

Je milé, že si u Applu řekli, že letošního Valentýna pojmou trošku jinak a zatímco do kin míří nová Bridget Jones a na jiné streamovací služby další hromada rutinních romantik, tady to zkusili trochu jinak a divákům naservírovali romantiku říznutou přestřelkami, hrůzou a monstry. Sympatický žánrový mišmaš totiž skutečně začíná jako romance a nečekaně dobrá. Miles Teller i Anya Taylor-Joy jsou dobří herci a jejich oťukávání přes dalekohled dovede být skutečně roztomilé. Taylor-Joy flirtuje velice nebezpečně a Tellerův utrápený hrdina před jejím šarmem rychle roztává a člověk se ani nediví, že dělá všechno pro to, aby ji mohl navštívit a společně si užili nejen králičí koláč. Ti dva romantickou půlku bez problémů utáhnou a Derricksonova svižná režie a nápadité využití faktu, že na sebe hrdinové vidí, ale jejich komunikace musí být značně omezená, dovede vytěžit na maximum. Potud dobré. Velmi. A pak bohužel už trochu horší. 

Jakmile se totiž Roklina změní z romantiky do akčně-hororové podívané, jako by režisérovi došly nápady. Dění v samotné roklině je totiž extrémně béčkové dobrodružství, které si až příliš okatě půjčuje spoustu prvků z jiných filmů. Támhle je Carpenterova Věc, tady to celé připomene Vetřelce, občas to bohužel připomene i střílečky Paula W. S. Andersona a samotné bubáky Derrickson víceméně zkopíroval z dvojky Pirátů z Karibiku. Nějaký nový vlastní nápad se tu hledá jen velmi těžko a divák se musí spokojit s tím, že to celé rychle utíká a hodně se tam střílí. 

Jenže až na pár detailů je to celé přinejlepším rutina, navíc zabalená do podivného barevného hávu. Podobně jako spousta dalších velkých snímků od Applu není Roklina hezky nasvícená, působí studiově a barevně až příliš výrazně. Takže nepříjemnou hororovou atmosféru, tedy to, co by měl Derrickson zvládat levou zadní, Roklina nakonec nabídnout nedokáže a celé se to zvrhne ve střílení po všem, co se pohne. Což bohužel vede nejenom k částečné nudě, ale i k přemýšlení o tom, jak moc velká volovina Roklina vlastně je, jak to celé vůbec nedává smysl a co by se stalo, kdyby si třeba jeden z hrdinů po obědě na dvacet minut schrupnul...

Jistě, ve výsledku je Roklina béčko a u béček není fér přemýšlet o tom, jak moc velký je to nesmysl. Jenže to jen za předpokladu, že se divák baví atrakcemi, a to tady naneštěstí úplně neplatí. Akčně-hororová druhá půlka se totiž nikdy nerozjede k ničemu skutečně zajímavému a strhujícímu a reálně ji táhnou především herci, jinak je to až příliš obyčejné. Ne nutně nudné nebo špatné, na ten jeden večer Roklina zabaví, ale od Derricksona člověk tak trochu očekává víc snahy než jen to, co předvedl tady. Když totiž akční horor nejvíc baví ve chvíli, kdy se pokouší být komorní romantikou, tak je to přinejmenším podezřelé...