Ve Working Titles dlouze avizovaná proměna žánrového spektra se důkladně naplňuje. Po šílené smažbě Smokin’ Aces se Britům zachtělo zkoumat tragikomické eskapády mladistvého Žida a dojemně rozjímat nad pomateností fotbalového národa i krásou adolescence. Nálepka „od tvůrců Billyho Elliotta“ by ještě lákala, nedostatek švihu i vtípků, které se vyplatí uložit do paměťových center mozku, naopak odrazuje. V zápletce pořád obtížně hledám látku pro celovečerní film: Možná tak bakalářskou příhodu s Ivanou Andrlovou, Ondřejem Havelkou a Jirkou Mádlem. Ne však snímek, v němž přehrávající klučina s okuláry většími než Grand Canyon lamentuje nad groteskním děním v šestašedesátém. Z židovské komunity – k radosti Mela Gibsona – nesálá příliš přirozenosti a všechny ty poloskeče s natřásajícími se ňadry, senilními babičkami, holými zadky a jásajícími kopálisty vyznívají většinou do prázdna. Kina se štítit nebudu, po dvou minutách mě ale tohle retro přesvědčilo míň než jeden nedávný a nejmenovaný had, pojídající k snídani lokomotivu i se strojvůdcem. Ne o kvalitách, ale o zábavnosti...