Rodina na výletě. Co s ní? Alexander Aja ji nechal v Hory mají oči naporcovat. Barry Sonnenfeld ji bohužel zpevňuje zevnitř. A to nevěstí nic dobrého.

Není potřeba nakoukávat filmografii Roberta Rosselliniho, číst korán v originále anebo u kávy rozebírat rozdíly mezi karlovarskou a pardubickou inscenací Macbetha. K tomu aby si člověk připadal jako zaprděný intelektuál bohatě stačí filmy jako RV (aka Rodinná dovolená a jiné neštěstí). Představa, že bylo filmové médium stvořeno pro vznešenější účely než jakým je polévání Robina Williamse fekáliemi, totiž tváří v tvář novému počinu Barryho Sonnenfelda vypadá jako radikální filozofické stanovisko. Přesto, filmový fanatik snad může na jedné straně oceňovat stovky mrtvých v Komandu, usmívat se nad šmelcováním zombíků sekačkou na trávu a oceňovat hlubší rozměr ve většině zhuleneckých komedií, a přesto trpět u filmu o jedné famílii na cestách.

Komediální matador Robin Williams se v posledních letech vytratil z povědomí průměrného diváka. Nejspíš si užíval Zlatého glóbu za celoživotní přínos světovému filmu a šetřil talent na sérii levných, bezmála nezávislých a překvapivě dramatických projektů (Expres Photo, Final Cut, Zmražená pojistka). Je o to divnější, že si k návratu na území mainstreamové komedie následně vybral zrovna slabomyslný scénář Geoffa Rodkeyho (autora scénářů k Bláznivé školce a Shaggy Dogovi).

Williams absolvuje comeback v roli blbce. Ne snad pro nedostatečnou mozkovou kapacitu, ale kvůli své úloze „neschopnýho a nemožnýho fotra“. Alespoň tak se na tatíka Boba kouká puberťačka Cassie. A není v tom tak úplně sama, protože i synáček Josh, se kterým už pomalu cloumají hormony, přestal k tátovi dávnou vzhlížet, a ani mamina Jamie nezahřívá prostěradlo tak oddaně jako těsně po zásnubách. Nečekejte novoty: rodina v pozdním stádiu rozkladu se nebude dál trýznit, nýbrž tmelit. Taťka moula musel sice kvůli práci zrušit prázdniny na Havaji, ale alespoň mohl půjčit jednu vééélkou káru a vyjet s rodinou do Colorada. A i když z ratolestí i manželky nejdřív padala jen slova jako „vopruz“, nakonec se z toho vyloupl vlastně docela fajn výlet...

Schematické potvrzování tradičních amerických hodnot z módy nikdy nevyjde. Těžko hledat důvody, proč by se zrovna režisér Barry Sonnenfeld, který zprůměroval i Muže v černém 2 a zničil Wild Wild West, měl odhodlat k velkým inovacím. Ostatně, ani po nich pátrat nemusíte, protože všechno zůstal jednoduše při starém. RV pohladí po duši, upevní víru v soudržnou rodinu a občas přiloží nějaký ten totálně průhledný, pokud možno přehrávaný a nejlépe i křečovitý gag na vlně podobné Pánské jízdě. Samozřejmě i vývoj příběhu je potisící zkopírován a každý posun ve vztazích uvnitř „rodinného kruhu důvěry“ snadno předpovědí i ti, co byli v kině naposledy na Pyšné princezně.

Má-li snímek fixně stanovený psychologický vývoj, nelze to samo sebou vnímat jako poslední pomazání pro filmovou zábavou. Koneckondů Komando nebo Braindead překvapí v tomhle ohledu málokoho, ale přesto je milujeme. Jenže tam, kde se jinde házejí granáty a rozdávají morbidnosti, se v RV servíruje ztřeštěný škleb Robina Williamse. Strnulý úsměv na důchodcovském obličeji působí pořád groteskně, protentokrát ale ne ve vtipném, natož oduševněle vtipném stylu klasik Dobré ráno, Vietname nebo relaxačního Táty v sukni. Williamsovo řádění v Rodinné dovolené slouží mnohem tupějším cílům, které vyplývají ze snahy jednoho podprůměrného scenáristy nazdobit výjezd karavanem co největší dávkou srandovních pentliček.

Proto se titulní vehikl mnohokrát odbrzdí, proto do něj vleze agresivní zvířena, proto rodinka Munroových potká během putování otravné burany a proto se Robin Williams „legračně“ bouchá do hlavy o přední sklo. Ano, i na havárky dojde. Prostě sranda k popukání. Anebo ne?

Člověk nemusí být filosofem, aby jej stokrát destilované gagy smontované do jedné směsky nezvládly uspokojit. A nemusí se živit ani jako ekonomický stratég v Hollywoodu, aby pochopil, že to nejsou filmy jako Matrix Reloaded, Křižovatka smrti 2 ani Charlieho andílci: Na plný pecky, jejichž existence spočívá pouze ve vydělání peněz. RV je v tomto ohledu mnohem nebezpečnější, protože lze jeho ambice přirovnat k propadlíkovi ve druhé třídě základní školy, který si už v osmi letech zvolil život z podpory v nezaměstnanosti. Invence lízá nulové hodnoty inteligence, humoru nad úrovní Dr. Dolittlea se neodstává, pročež se úspěch nemůže měřit jinak než přes utržené dolary.

Jenže já bych doopravdy radši počítal oběti Arnoldova běsnění. Bylo by to příjemnější než se snažil smát neposedným splaškům, které rádoby srandovně cákají na obličej odumírajícího Robina Williamse.

P.S.: Tato recenze vznikla původně pro jiné médium. Kvůli „likvidaci“ distribuční premiéry však zapadla, proto jí využívám alespoň takto. Za normálních okolností bychom vás s recenzí na tak bezvýznamný film pochopitelně neobtěžovali. :-)