Francouzský herec Guillaume Canet si umí vybrat. Po pětiletém manželství s Diane Kruger žije už dekádu s další populární kráskou, Marion Cotillard. Přestože to Canet dotáhl s několika rolemi do Hollywoodu a v domovské Francii si dokonce odnesl Césara za režii, ve srovnání s jeho Oscarem ověnčenou partnerkou ho zná málokdo. Alespoň tedy u nás. Co dělají tyhle bulvární kecy na filmovém webu, říkáte si, a možná už skoro utíkáte pryč. Tyhle reálie jsou však pro pochopení Canetova nového snímku velmi podstatné, jelikož v něm zábavnou a neotřelou formou reflektuje svou kariéru.

Canet hraje sám sebe a předkládá obraz stárnoucího herce, který není ochotný se srovnat s novými situacemi ve svém životě. Milovníky si už asi nezahraje, o to víc mu producenti nabízejí nudné páprdy. Navíc má za ženu Marion Cotillard, která ho slávou, úspěchy a koneckonců i hereckými schopnostmi zastiňuje, což pro muže ve středním věku není úplně příjemná souhra okolností. A tak se nešťastný herec rozhodně, že svou image trochu oroštuje a začne se pouštět do naprostých hloupostí. Celý děj je dost přepálený, jelikož Canet se hroutí, jak kdyby mu bylo o pár dekád víc. Na zábavě to však nijak neubírá.

Mohlo by se jednat o další autobiografickou fresku o krizi středního věku a hledání sebe sama v nekompromisním uměleckém prostředí, o jaké se už dříve pokusila jména jako Fellini nebo Truffaut. Rock’n Roll však nabízí několik vychytávek, kterými dokáže zaujmout a hned několikrát překvapit. Obzvláště proměna hlavního hrdiny ve druhé polovině je až fyzicky nepříjemná a nepředvídatelná, stejně jako morálně pochybný konec. Celá tak zábavná bizarnost je však poháněná především nepochopitelným, místy až imbecilním chováním hlavního hrdiny. To může být pro někoho problém, ale když přistoupíte na pravidla tohoto filmu, odvděčí se vám výbornou zábavou.

Rock’n Roll je hodně zvláštní film. Mohl být oddechovou komedií, která bude mudrovat a občas uhodí hřebíček nějaké drobné životní pravdy na hlavičku. Canet, vedle hlavní role i režisér a spoluscenárista, se s tím však nespokojil a vydal se vpravdě neotřelou cestou. Ta je místy absurdní, místy trochu nechutná a občas zdlouhavá, ale zaryje se do paměti a díky proměnlivosti a šíři postihnutých témat patří mezi pokoukání, co se vyplatí neminout.