Je asi jen málo herců, kteří by byli tak tvrdohlaví jako Vin Diesel. Role vesmírného superdrsoně Riddicka ho protlačila do velkého Hollywoodu, a tak je celkem logické, že pro něj má slabost. Po povedené Černočerné tmě přišla ale neúspěšná Kronika temna a i když se skoro každý rok Diesel ozýval s tím, že trojka brzy vznikne, spousta fandů brala podobné informace spíše s úsměvem, než že by se začala těšit. Diesel a režisér David N. Twohy to však nakonec dotáhli do konce. Otázka je, jestli to stálo za to.

Riddick: FOTOGALERIE

Nový Riddick jde ve stopách spíš Černočerné tmy než epické Kroniky temna. Rozpočet byl výrazně nižší než posledně a atmosféricky nám byl slibován návrat ke komornějšímu sci-fi. Konec konců s jednou planetou, jedenácti žoldáky, hromadou hnusných potvůrek a Karlem Urbanem v cameu se nové Hvězdné války asi dělat nedají. Ale i ti největší fandové nejspíš přiznají, že Riddickova síla je spíš v rambovském přístupu než v pokusech o epickou space operu. A přesně to film i divákům nabízí.

Nebylo by to velké přehánění, kdybych napsal, že Riddick je v podstatě předělávka Černočerné tmy, jen s o něco méně zajímavými vedlejšími postavami. Navíc celá první půlhodina připomíná spíš Robinsona Crusoe než akční sci-fi řežbu. Diesel tu sice nevyrábí pec a Pátka nahradila potvora připomínající mix mezi psem, gepardem a hyenou, ale hlavní hrdina se tu zkrátka léčí, shání jídlo a vodu a polonahý pózuje na skále před gigantickým měsícem. A bohužel to není moc zábavné.

Naštěstí po příletu lovců lidí se to změní. Dojde na pár celkem efektních likvidací namachrovaných borců se samopaly i na scény, v nichž je hlavní hrdina za takového frajera, až to někdy působí trošku směšně. Erkovou přístupnost Twohy využívá celkem efektně. Extrémní brutalitu nečekejte, ale nějaké ty usekané hlavy a vedlejší postavy roztrhané na kusy tu najdeme. Navíc jsou lovci lidí celkem i dobře vybraní a i když většina z nich nejsou žádné profláknuté tváře, rozhodně člověk věří, že se tihle lidé dokáží uživit tím, že hledají a zabíjí lidi za peníze. Jen bohužel Jordi Mollà je jako šéf jedné party drsňáků až otravný a víc frajeří, než koná. Navíc dostane párkrát přes držku od ženské a jako úctyhodný protivník pro Riddicka absolutně nefunguje. Jinak tu klasicky najdeme obra, mladíka, co na to nemá, nějakého toho šášulu s plnou hubou mýtických keců, dva dobré kámoše (z nichž jeden to hned schytá) a podobně. Jako by si Twohy s Dieselem pustili Predátora a vykradli celou Dutchovu partu. Na druhou stranu inspirovat se u těch nejlepších není žádná ostuda.

Riddickův partyzánský boj je zkrátka to, co fanoušci chtějí vidět a tvůrci jim ho servírují ve zručně natočené podobě s tak akorát dávkovanou brutalitou i hláškami. Navíc Katee Sackhoff potvrzuje, že jako jedna z mála hereček vypadá uvěřitelně, když táhne v ruce metr a půl dlouhou krochnu. A když už se celé „Riddick proti největším drsoňům galaxie“ okouká, přepne Twohy výhybku, spustí déšť a ze země konečně vylezou potvory a akční zábava začne nanovo.

Zkrátka tu je přesně to, co slibovali tvůrci i jejich upoutávky a pokud jste se celé roky těšili na to, až se Riddick vydá znovu do akce a netoužíte po tom, aby u toho zachraňoval vesmír, ale jednoduše nakopával zadky, budete spokojeni. Tohle zručně natočené sci-fi béčko servíruje přesně to, co slibovalo. Diesel je obvykle cool, i když to občas přežene a stává se parodií sebe sama. Například když v některých scénách v podstatě s ostatními lidmi nemluví, jen používá suché hlášky a tváří se u toho drsně. To však k téhle postavě víceméně patří.

Celkově jde ale o příjemnou drsnou zábavu, která fanoušky plešatého řezníka potěší, milovníky akce rozhodně neurazí a v kině na dvě hodiny bez problémů pobaví. Originálního na ní není nic, Riddick dělá to, co dělat má a dobře se u toho chroupe popcorn. Víc nečekejte. Ovšem jako vesmírná variace na Johna Ramba bez větších ambicí funguje film víceméně ideálně.