Spoilééééééééééééér! Je-li vám Francois Ozon milý, rychle se otočte a prchejte pryč! Teď. Okamžitě. A nevracejte se, dokud neskončí závěrečné titulky. Spousta lidí, co už viděla Rickyho, totiž upozorňuje, že o Ozonově novince je nejlepší nevědět vůbec nic. Maximálně znát rank rodinného melodramatu, dva párující se dospěláky a jedno specifické mimino.Víc ani ťuk. Máte poslední šanci se otočit a zmizet bez poskvrny, dál se už bude mluvit o upoutávce, která podstatu synopse bez skrupulí vyzrazuje. A zásadně tím překvapuje. Následník létajícího Čestmíra (a je to venku) nicméně šokuje velmi milým způsobem, když připomene, že naštěstí ještě existují filmaři zakoukaní do neotřelých zápletek. Tahle story o létajícím novorozenci má v sobě zvláštní magii, kterou v kinech ucítíte jen párkrát do roka. A i když ji nepodtrhuje nějaký řvavý trailer, daří se jí elegantně prodávat. Francouzi na to šli vždycky jemněji, koneckonců jejich výdaje na marketing se americkým standardům ani nepřiblíží, takže nemůžete čekat dravý výtvor desítek lidí. Subtilnější trailery a skromnější look filmů, k tomu evropský feeling a potenciálně i zpráva pro české trailer-makery, že to jde, prostě alternativa vůči hollywoodskému buráceni. V tomhle případě stačí v pravý čas nasadit slaďák a v pár záběrech prozradit, o čem že se bude vyprávět. Krátce a jednoduše. Ten svěží příslib fantazie otevřené dokořán okouzlit stihne.
