Mladý a docela aktivní dokumentarista Miro Remo strávil s legendou slovenské pop music několik posledních let, během nichž se snažil zachytit Müllerovy snahy o návrat mezi hudební špičku. Nenechte se ale zmást, primárně o hudbě tenhle dokument rozhodně není. Spíše se snaží uchopit komplikovanou osobnost umělce, jehož démoni pronásledují už hodně dlouho.

Kromě posledních let, kdy se Müller připravoval na desku a turné s vokální skupinou Fragile, sledujeme také záběry z jeho domácího videa. Ochotně daroval tvůrcům pár desítek hodin materiálu, který doma našel a který se datuje někam ke konci 90. let. Sledujeme tak dvě paralelní linie - jednu ze současnosti a druhou z dávné minulosti. A tady musím mít k tvůrcům výtku. Jako někdo, kdo Müllerův život a kariéru sleduje hodně vlažně, jsem měl dlouho problém se zorientovat. Až ve druhé polovině se totiž styl nekomentovaných záběrů ustálí a s reáliemi neobeznámený divák konečně ví, kde a kdy se vlastně nachází. Slovenských divákům jsou tyhle okolnosti možná známé, ale průměrný český kulturní barbar bude docela tápat.

Pokud nevíte nic o Müllerových depresích, nebudou vám jeho dlouhé a prázdné pohledy chvíli jasné, stejně jako neschopnost k rozhodným činům. Zatímco v posledních letech ho charakterizují spíše depresivní chvilky, na vlastních, dvacet let starých videích logicky převažují spíše manické okamžiky. Jako náčrt bipolární osobnosti tak dokument funguje lépe, než si tvůrci vůbec mohli přát. A stejně silně zobrazuje i mašinérii, v níž se umělci mohou ocitnout. Bez ohledu na jejich vlastní přání a aktuální psychický stav prostě musejí nahrávat a koncertovat, jelikož je na jejich práci závislé velké množství dalších lidí. Jen si tu zodpovědnost představte. A co teprve, když se necítíte úplně dobře…

Samotný Müller se k filmu příliš nevyjadřuje. Nerozporuje použité záběry, ale zároveň mu kdovíjaké promo taky nedělá. Prý se mu nelíbí, že ve většině záběrů zabírá tolik prostoru (ehm, doslova) jeho nadváha, které se mezitím dokázal do značné míry zbavit. Ve výsledném filmu chybí pár scén, které si tam Müller vyloženě nepřál. Jinak je ovšem snímek natočen s pokorou, a i když to tak na první pohled nevypadá, skládá Müllerovi poklonu. Jeho boj s vnitřními démony totiž nebyl (a nadále není) hladký a jednoznačný, přesto se zpěvák snaží zužitkovat svůj talent, jak jen může. A to si zaslouží respekt.