Proč je Kontroll tak very important? Protože jeho české uvedení v rámci Projektu 100 bylo jedním z prvních výrazných důkazů, že se na jihovýchod od nás děje něco velice pozoruhodného. Něco, co nemá na svědomí Béla Tarr (ta stará generace) ani Miklós Jancsó (ta stará stará genereace), ale naopak ti mladí, svěží a občas krvelační, které evropský art už moc nebaví (jako Györgi Pálfi nebo právě režisér Kontroll Nimród Antal). Z produkčního hlediska je Kontroll pěkná ukázka toho, co můžete vytvořit jen s partou chlapů, vcelku dostupnou technikou a tajemně industriální lokací. Ukázka, jak si vzít ze západu to, co potřebujete, a přitom se nepřipravit o regionální specifika. A v neposlední řadě ukázka toho, jak vysvětlit řežisérům z některých sousedních zemí (ehm), že možná nemají zase tak málo peněz a omezené možnosti. Že to třeba jenom prostě a jednoduše neumějí.

Ve své elegantní mezižánrovosti Kontroll plynule přechází od komických momentů přes řemeslně výborně zvládnuté akční pasáže až k thrilleru a hororovým náznakům, to všechno aniž by bylo možné jej načapat při zásadním váhání nebo neobratnosti. Jednoduše film natočený bez mindráků malé lokální kinematografie, zato s nevídaným přehledem. Pro celý film je charakteristické už to, jak se tu pracuje s neoblíbenou a posmívanou profesí dopravního revizora: Na jedné straně je Bulcsúova parta přehlídkou komických typů zahrnujících filozofujícího dědu v šusťáku i mladého narkoleptika, na druhé straně chvílemi působí jako bizarní elitní komando a v podzemí mají zvláštní moc. Tím spíš ale mezi nimi vyčnívá Bulcsú a jeho cesta za vnitřním klidem, komplikovaná podivnými představami a neurózou nejasného původu.

Celý film docela srozumitelně prozrazuje svoje inspirační zdroje. Během sledování vám pravděpodobně několikrát naskočí "tady má někdo hodně rád Finchera" nebo "že by ta sova byla narážka na Lynche?" a většinou budete mít pravdu. Nic z toho ale z filmu příliš netrčí a všechno lze bez potíží akceptovat. Zvlášť pokud se naladíte na to, co je specialitou pro maďarského i českého diváka: kombinace postkomunistických reálií s dynamickou akcí a neustále sílící transgresí. Kdy něco srovnatelného konečně vznikne u nás?

Bonus na závěr: Jak se v Budapešti stíhají černí pasažéři?