Praha, Senovážné náměstí. Když jsem tam někdy před tím rokem a půl stál a se zaujetím sledoval poletující herce, řvoucího asistenta režie a další tucet nadšených (nebo zoufalých) členů štábu, nedokázal jsem si úplně představit, jak něco takového bude ve finále vypadat. Hned první záběr traileru mě ale přesvědčil, že film je fakt magie, když dokáže z takového chaosu utvořit podobně vtahující scénu. Podobně překvapený jsem pak byl i ze zbytku ukázky, která na malou evropskou produkci vytahuje překvapivě solidní kameru i scénografii. Trailer jako takový pak sice nemá moc velký tah na bránu a ani ty emoce se mu nedaří moc dobře ždímat, film navíc může furt dopadnout všelijak, minimálně zájem o jeho zhlédnutí ale po ukázce definitivně stoupl, a už jen kvůli té Praze bude stát za to ho vidět.