Hugh Jackman má problém, s nímž se musela popasovat spousta herců před ním. V roli, která ho proslavila, byl dokonalý. Tak moc, že fanoušci si ho budou nejspíš ještě dlouho spojovat právě s ní a ať už natočí cokoliv, vždycky bude bojovat vlastně sám proti sobě. Řeč je samozřejmě o postavě Wolverina, s níž se charismatický Australan před pár lety rozloučil, ale i v době, kdy jako nejdrsnější z X-Menů krájel protivníky, se párkrát ukázalo, že diváky v jiné herecké poloze a roli zajímá jen minimálně. Reminiscence to bohužel potvrzuje. Film, který stál údajně skoro až sedmdesát milionů dolarů, utržil za mořem dva a vybojoval si smutný rekord nejhoršího prvního víkendu pro snímek nasazený do více než 3000 kin. Jasně. Covid, souběžná premiéra na HBO Max a vůbec, i bez toho je však jasné, že lidi na Jackmanovu novinku prostě chodit nechtějí. A přitom by možná měli. 

Za Reminiscencí stojí Lisa Joy, manželka Jonathana Nolana, švagrová slavnějšího Christophera a jedna z autorek seriálu Westworld. Je otázka, jestli po komerčním megaprůšvihu její filmová kariéra začíná, nebo spíš končí, ale na tu bude odpovídat někdo jiný a někdy jindy. Joy každopádně ví, jak budovat atraktivní světy a právě svět je na Reminiscenci to nejzajímavější. Podíváme se do blízké budoucnosti, kdy se hladina oceánů zvedla tak moc, že z Miami jsou spíš Benátky a lidi se po části města pohybují na lodích a jinde potřebují přinejmenším vysoké holiny. 

Reminiscence: FOTOGALERIE

Právě tady žije bývalý polda Nick Bannister, který tak trochu nelegálně poskytuje unikátní službu. S pomocí speciálního zařízení může svým klientům poskytnout možnost, aby znovu prožili své vzpomínky. Byli se svými blízkými, vrátili se do dětství nebo si užili momenty, kdy se cítili opravdu šťastní. Jednoho dne ale do jeho kanceláře vstoupí barová zpěvačka a profesionální femme fatale jménem Mae a omotá si ho kolem prstu. A pak beze stopy zmizí. Nick začíná pátrat po její minulosti a objeví ne úplně hezké věci. Věci, kvůli nimž bude spousta mocných a nebezpečných lidí ochotných zabíjet. A nebo už možná zabíjelo…

Lisa Joy servíruje ve svém celovečerním debutu (krom režie se postarala i o scénář a produkci) divákům atraktivně působící svět a zajímavou zápletku a ty necelé dvě hodiny utečou vcelku rychle, i když se tu víc mluví než střílí nebo skáče po střechách. Jenomže při sledování Reminiscence jsem měl jeden malý a vlastně nevím, jestli příjemný nebo nepříjemný problém. Prakticky u každé scény, u každého nápadu a u každého zvratu jsem si říkal „hele dobrý, ale známe.“ Joy se pokouší o kombinaci noiru a temné sci-fi a nebojí se půjčovat si nápady z jiných filmů. Na tom konec konců není vůbec nic špatného. Jenomže Reminiscence jakoby byla skoro celá poskládaná z jiných a mnohdy lepších snímků. 

Tady se objeví něco, co připomíná Blade Runnera, temně působící město se sci-fi prvky a hrdina v kabátu jako kdyby vypadli ze Smrtihlava, hraní si se vzpomínkami a myšlenkami mě donutilo přemýšlet, kdy jsem naposledy viděl Zvláštní dny a celková stylizace hlavního hrdiny a jeho osudové ženy připomenou ne náhodou klasické noir snímky s Bogartem. Netvrdím, že to je špatně a opisování od klasik (nebo chcete-li skládání poct klasikám) je konec konců naprosto legitimní, ovšem Reminiscence jakoby zůstala jen u toho vyzobávání. Sama Joy nabídne řemeslně slušnou režii, akční scény jsou v jejím podání funkční, romantické a emocionálně vyhrocené rozhodně nadprůměrné. Ale jakoby neměla svoje nápady. 

Přehrajte si trailer Reminiscence je fajn sci-fi detektivka s dobrými herci, atraktivním vizuálem a příběhem, který i přes občas trošku vlažnější tempo baví a umí až nečekaně dojmout. Jenomže když člověk během těch necelých dvou hodin myslí většinu času na úplně jiné filmy než na ten, na nějž zrovna kouká, není to prostě úplně dobře. Na druhou stranu tu ignoraci ze strany diváků si Jackman, Joy a jejich tech-noir nezasloužili.