Osmdesátá léta jsou pryč a s nimi i osvalení hrdinové, tupé násilí, divná hudba a spousta filmů, které jindy vzniknout zkrátka nemohly. Rudý úsvit je jedním z nich. Jeho zápletka působila absurdně a trochu směšně už v roce 1984. Sovětští a kubánští vojáci tu napadli USA a parta teenagerů v čele s Patrickem Swayzem proti nim vedla partizánskou válku. Bylo to pitomé, ale hodně akční a ve své době to mohlo možná fungovat i jako vážně míněná záležitost, dnes jde ovšem o více než úsměvný snímek. Ale do značné míry kultovní.

Red Dawn: FOTOGALERIE

Jeho nová verze byla od začátku tak trochu podezřelá. Bývalý kaskadér a debutující režisér Dan Bradley musel nejdřív předělat čínské okupanty na severokorejské, pak kvůli finančním problémům studia zmizel Rudý úsvit z výpisu premiér a nakonec se dostal do kin až tři roky po tom, co ho dokončili. Moc se mu tam nevedlo, takže u nás si na něj nezajdete. Otázka je, jestli je to škoda. A odpověď není jednoduchá.

Rudý úsvit je totiž strašlivá ale fakt strašlivá hovadina, jejíž scenáristé by měli být okamžitě zbaveni svéprávnosti a odvezeni někam na severní pól, kde by se mohli kamarádit s ledními medvědy. Něco tak neskutečně pitomého už tu totiž dlouho nebylo. Pitomost doslova tekla už z originálu, ovšem tvůrci remaku na to jaksi nebrali vliv. Celá absurdní zápletka o partě skoro ještě dětí, kteří s pomocí odvahy, nakradených kulometů a síly vlastenectví bojují pod vedením Thora proti stovkám okupantů, člověka skoro až bolí.

Zkrátka není možné, aby se něco takhle hloupého bralo tak vážně. A přitom stačilo párkrát pomrknout na diváka a naznačit, že tvůrci se neberou úplně vážně, případně udělat skupince sotva odrostlých skautů z jejich boje pořádné peklíčko a zatopit jim skutečnou válečnou realitou. Takhle to celé působí jako blbina, kterou si natočil teenager, co tráví jedenáct hodin denně u počítače a paří Call of Duty se spolužáky.

Přehrajte si trailer Naštěstí je to ale celkem zábava. S akčními scénami se nešetřilo a obvykle se na ně dá i koukat. Bradley se počtem spotřebovaných kulek a hořících aut celkem úspěšně snaží diváka donutit, aby moc nepřemýšlel. Ovšem jakmile se přestane střílet a začne mluvit, je to špatné. Na druhou stranu rozhodně se dá říct, že na debutanta se režisérovi celkem zadařilo a vůbec by mi nevadilo, kdyby dostal v Hollywoodu další šanci. Jen snad se scénářem, proti němuž nepůsobí omalovánky s Méďou Pusíkem jako mnohavrstevné dílo vypovídající vše podstatné o generaci jednadvacátého století. Jo a taky by to chtělo sehnat charismatičtějšího hrdinu než nudného hejhulu jako Josh Peck.

Zkrátka – je to blbé, ale hodně hlasité a barevné, nic víc. Někdy ale člověku stačí i tohle. V případě potřeby přepnout mozek na neutrál, do toho klidně jděte, ovšem přemýšlejte u něj opravdu jen na vlastní nebezpečí.