Vetřelec -> Vetřelci. Smrtonosná zbraň -> Smrtonosná zbraň 2. Terminátor -> Terminátor 2: Den zúčtování. Dvojice, které jsou v hlavách filmových fandů neoddělitelně spojené, ochraňovány ve zlaté komůrce, kam se vejdou jen ty nejvypečenější originály a jejich sequely. Každý správný filmový požitkář si musel nesčetněkrát libovat nad těmi několika málo sériemi, které si zvládly udržet kvalitu, ale paralelně s tím měly i odvahu se nějak vyvíjet. Třeba od klaustrofobického hororu k adrenalinovému válečnému filmu. Od syrové nízkorozpočtové sci-fi k revoluční trikové řežbě s chytrým poselstvím a hutnou atmosférou.  Od akčního dramatu k akční taškařici. Těch zázračných případů, kdy se značka vyvíjela, a přesto neztratila svoji tvář moc není. Zvlášť v posledních letech. Španělské duo Jaume Balagueró - Paco Plaza ji ale našlo.

Jmenuje se [REC] a její základní kámen se nám vešel i do žebříčku nejdůležitějších filmů poslední dekády. Podobně výjimečná práce se opakovanému uchopení vzpírá. Ale dva ďáblové za kamerou k jejímu opětovnému vytěžení našli klíč. Snad každého napadnou paralely s výše zmíněnými klasikami, zejména pak s přitvrzeným Vetřelcem, jehož James Cameron svého času vytáhl z temných zákoutí a vpustil dovnitř militaristické extáze. Druhé [REC] právě v takovém úkroku našlo svoji spásu. Podruhé se totiž nedá dlouze budovat napětí, nelze znovu oslnit klaustrofobickou atmosférou a silným finále. Na známé schodiště v jednom domě, kde ještě nezaschla krev a neutichly hlasy, se vracíme nejen s většími drsňáky (se zásahovou jednotkou a jejím průvodcem), ale hlavně v situaci, kdy se nečekaně rozevírá pole nových možností…

…komando totiž vlítne rovnou doprostřed akce a film se hned roztáčí na maximum. Nejprve jako rychlopalná střílečka, která ukazuje cestu, jakou se mohl vydat celovečerní Doom, pokud by za ním stáli podobně talentovaní tvůrci. Všechny výhody formy „domácího videa“, které už důkladně prověřil první díl, se ještě zintenzivňují a propojují v akční „first-person“ masakr. Pohled skrz kameru minule prohluboval strach a pocit sklíčenosti, tentokrát se do něj pěchuje ještě adrenalin a kinetika. Filmoví vědci si můžou v budoucnu lámat hlavu nad tím, jak to že se tak nekompromisně převádí na plátno estetika videoher, aniž by koncovému divákovi vadilo, že za něj „střílí někdo jiný“. Je to ale zbytečně komplikovaná otázka. Stačí říct, že režisérská dvojka prostě umí hýbat s kamerou způsobem, který vás přiková k obrazu, dokáže i z debaty dvou lidí vydolovat energii a napětí… a hlavně si všechnu tu řež ďábelsky užívá.

Druhé [REC] je festivalem splněných přání a jedním z těch filmů, které jako by filmoví fanoušci věnovali jiným fandům. Podobně jako u Úsvitu mrtvých si můžete odškrtávat seznam „cool věcí, které jste někdy chtěli ve filmu vidět“, tvůrci jsou přitom vždycky o krok napřed, tak abyste si je nemohli splést s hravými geeky, jimž akorát někdo půjčil kameru. Dokonalou kontrolou nad formou to začíná, hrátkami s časem a více zdroji záznamů pokračuje, odvážným úkrokem do multižánrových vod, v nichž je i víc prostoru pro spirituálno a černý humor, to končí. Atmosféra přitom nevyprchá, šokující výbuchy násilí opravdu šokují, nová odhalení a pointy nepůsobí jako něco, co na poslední chvíli připsal do scénáře přiopilý vrátný. 

Originální materiál byl zkrátka uchopen stejně talentovanými lidmi a sebevědomě upgradeován. Všichni, kdo se domnívali, že další díl už nemůže nic zajímavého nabídnout (byl jsem si tím jist!), jsou usvědčeni z omylu. Nezastřeným pohledem se znovu kouká na hrací plán a nachází v něm spoustu nového potenciálu. Nové nápady. Nová jatka. Nové inspirace. A to i ke třetímu dílu! Ten si po nabušené dvojce může dovolit vlastně cokoliv a nebude to nutně špatně. Protože už tenhle drzý a dravý sequel otestoval takové spektrum možností, že se na nich dá utáhnout minimálně trilogie.

Dovolím si tvrdit, že má-li nějaký horor posledních let (vyjma prvního [REC]) potenciál stát se „instantní“, tedy okamžitou klasikou, pak se zrovinka nacházíte v jeho profilu. Je to čítankový příklad vyvážené podívané, v níž všechno funguje. Nadchnou akční orgie, znervózní napětí a dokonce tváří v tvář gore efektům obstojí i dětští herci. [REC] 2 je „sequel s koulema“, který si dovolil rozšířit mytologii a pole možností, ale neztrapnil se při tom. Pořád výtečně baví i na té nejelementárnější úrovni, ovšem zároveň přidává … až možná odsouvá svého předchůdce do pozice sevřenějšího, ale trochu skromnějšího bratříčka, který to všechno „jen“ perfektně načal.

[REC] -> [REC] 2.

Klobouk dolů. Pušky dobít. Noční vidění zapnout. Evakuace povolena!

P.S.: Vykradou tvůrci Karantény 2 záběr po záběru i [REC] 2? :)