Sydney Sweeney je mladou hereckou tvářičkou, která se sice před kamerou pohybuje pouze pár let, stačila už ale na sebe solidně upozornit. V seriálovém megahitu Euforie patří hned po Zendaye mezi nejvýraznější herecké talenty a neztratila se ani v oceňované sérii Bílý lotos. Ostatně, za obě role byla loni nominována na ceny Emmy. Jenže i přesto, že má kariéru parádně nastartovanou a čeká ji několik velkých filmových zkoušek, ji většina veřejnosti bere jako sexy blondýnku s hezkými prsy, co se ráda vystavuje na Instagramu. Sydney se naštěstí celkem hezky snaží této nálepky zbavit a ve své nenápadné novince Reality ukazuje nejen svůj herecký talent, ale také čuch na zajímavé role.

V novince streamovacího Maxu totiž ztvárnila Reality Winner (ano, to jméno je skutečné), vojenské veteránky a překladatelky, která předala tajná data NSA o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb médiím. Název Reality pak neodkazuje pouze na její jméno, ale také na tvůrčí styl, k němuž režisérka Tina Satter přistoupila. Příběh hlavní hrdinky totiž vypráví co nejvíce realisticky, téměř v reálném čase od chvíle, kdy nic netušící žena přijede domů, kde na ní čekají agenti FBI s povolením k prohlídce, přes její výslech až po výsledné zatčení. Dialogy pak vychází z nahraných záznamů zmiňované domovní prohlídky a snímek je prošpikován fotkami skutečné Reality, dokumenty z přepisu celé akce či zvukovými i obrazovými šumy při řešení utajovaných informací.

Tvůrci se tak snaží o co největší autentičnost a v tomto ohledu není filmu moc co vytknout. Jedná se o poctivé realistické drama, které si vystačí s pár místnostmi a třemi herci a reálnými dialogy, v nichž se hezky postupuje od small talku a povídání o kočce k čím dál intenzivnějšímu výslechu, který se dokáže divákovi v jistých momentech hezky zarýt pod kůži. A to nejen díky komorní režii, jež hezky pracuje i s chladností a prázdností místností a v určitých okamžicích umí být správně „nenápadná“, ale právě díky hlavní herecké hvězdě. Sydney Sweeney ukazuje, že dokáže film utáhnout i bez obřího výstřihu a v roli Reality výtečně pracuje s emocemi ústřední postavy od prvotního zmatení až po závěrečné zlomení. I díky ní je Reality v závěru hezky nečernobílou postavou, kterou se tvůrci rozhodně nesnaží za její činy jen lacině odsuzovat.

Coby komorní drama, jež má vyvolat pocit, že takhle práce FBI opravdu probíhá a takto nějak se to celé stalo, funguje novinka v podstatě na jedničku. Problém je, že to ke spokojenosti úplně nestačí. Chápu, že autoři se chtěli věnovat zejména co nejreálnějšímu zobrazení zmiňovaného zatčení, zároveň se tu však nakousává řada zajímavých společenských témat v čele s politickou situací a sílou médií, jimž se scénář věnuje v podstatě až v samotném závěru. Ve výsledku tak snímek celou dobu brousí po povrchu, a i když ve svém minimalismu a v práci s hlavní hrdinkou zaujme, ve výsledku nevyužije některé další trumfy, jež by mohl mít v záloze.

Přehrajte si trailer I přesto je však Reality poměrně zajímavým příspěvkem do žánru komorních dramat, jež dokáže být v mnoha situacích správně autentické, intenzivní, vyvolat ty správné otázky a debutující Tina Satter pak ukazuje několik hezkých režijních nápadů. Bohužel na ony otázky nijak nereaguje a ve výsledku je sice hezky zrežírovanou a skvěle zahranou, ale i trochu plochou žánrovkou, jež mohla být ještě o chlup sofistikovanější. Příjemných 80 minut stopáže však v tomto případě ani tak nebude ztrátou času.