Jestli se mi za poslední dobu opravdu líbí nějaký slogan, je to ten, že každá noc má svůj soundtrack. Tvůrci Infinite Playlistu samozřejmě vědí, že je to cool a navíc dobře chápou, jak spojit takový slogan se všemi notoricky známými mladickými hudebně-kalícími ingrediencemi dohromady. V příběhu, kde se opravdu nápadně kříží Superbad a Juno, dávají zase jednou na frak noci, kdy se nešlo spát a stalo se tolik neuvěřitelných příhod, že by o tom, ehm, šel natočit film. Jak to tak může vypadat? Ano, skutečně je to přehlídka opilých mladistvých, z nichž zejména ta ženská část je na tom prachbídně co se boje rovnováhy se zemskou gravitací týče. A co se trapných hlášek a ran do hlav do týče. Obojího je bohužel trochu moc a nepůsobí to nijak vtipně ani neotřele – zkrátka jenom trapně a zbytečně. Navíc si autoři traileru potrpí na to, dávat takovým věcem zvláštní prostor a dokonce ztlumit podkresovou melodii, aby to náramně vyznělo. Vyzní, bohužel. Trailer má hodně podobných míst, kdy bych nejradši zahrabal hlavu do písku a vůbec to neviděl, ani neslyšel – přesto, někde mezi řádky cítím, že film by nemusel být úplný průser. Podobné nezávislárny jsou teď v kurzu a Michael Cera je momentálně po Superbad a Juno americkou teenagerovskou hvězdou… numero duo (Jonah Hill pořád ještě o píď vede).
