V osmdesátkách to měl Barry Levinson rozdané na betla. Nejprve si zahrál baseball s Robertem Redfordem, pak si s Robinem Williamsem zahlásil „Dobré ráno, Vietname!“… a pak přišel Rain Man. Zásadní počin ve filmografii Dustina Hoffmana a mj. i Toma Cruise. Ten sice zahrál jen x-tou variaci na svého herecky dobře vypiplaného fracka, ve finále však přesto vyzní jako lidumil.

Důvod je nasnadě: Dustin Hoffman hraje tak, že byste mu dali korunu a tak mu ji musí dát i on. Je to herecký koncert par excellence, tak citlivý a emocionálně hluboký, že by mohl jít po stezce s Forrestem Gumpem a ani jeden z nich by se nemusel stydět.

Stejně jako Hanks, i Hoffman inkasoval za tuhle zásadní kinematografickou ikonu druhou sošku zlatého plešouna, poté, co strávil týdny zabarikádovaný v psychiatrické léčebně, aby „nasál atmosféru“ - pak jen vylezl ven, natočil film a bylo hotovo. Raymond Babbit je na dlouhé míle daleko za horizontem toho, co můžeme označit jako „herecký výkon“; Je to osobitá transformace v úplně jinou persónu – podobná, jakou předvádí De Niro v Zuřícím býkovi nebo Hanks ve zmiňovaném Gumpovi.

A i když je scénář bezpochyby brilantní a vedlejší role dobře obsazené, vždycky to bude Raymond, jeho otravné zvyky, hlášky a stravovací návyky, které potáhnou Rain Mana na vítěznou pouť za diváckými srdci. Znovu a znovu, zítra úplně stejně jako dnes. Tahle one-man show o soudržnosti rodiny, bratrské lásce, povrchním žebříčkům lidských hodnot a kompromisech, prostě nestárne.

Mimochodem, pokud jste jako já nikdy moc nechápali filmovou citaci s první metou, zde si můžete udělat ve všem jasno. Originál je originál :).