Z války na bojiště Anglie roku 2007. Chytrá průvodní glosa, která vezme za své s první ranou od poflakujícího se teenagera. Kde se má normální člověk dožádat spravedlnosti? Komu si má jít postěžovat, když mu nikdo nezbyl? A tak to v Bryantovi bublá, zatímco přemýšlí o odboji. Vnitřní dialog je efektně sestříhaný s problesky na nabíjenou zbraň, aby vyvrcholil v audiovizuální řež, která je na nezávislé anglické poměry rozhodně nevídaná. Vyčerpávající smršť audiovizuálních fragmentů se posléze drolí pod tíhou působivého proslovu, který v určitých momentech – zlámaný do kytarových riffů – účinkuje jako tklivá válečná báseň. A pak je zatlučen dunivými tamtamy, kteří, podporujíc sílu odpadlické výpovědi, dovedou tuhle ukázku k uspokojujícímu závěru. Z něj asi epileptici mít radost nebudou, ale našemu cvičenému oku lahodí. O to více s vědomím, že to Bean i Love zjevně berou zodpovědně a ze svého nového filmu hodlají utvořit syntézu hlubšího společenského zamyšlení i maximálního filmového prožitku. Držím jim palce.
