Protivný sprostý holky patří v redakci k těm kultovním komediím, které moc rádi vytahujeme do různých žebříčků, případně je dáváme jednou za pár let i v našem oblíbeném kině Aero, protože je to prostě drzá, sympaticky obsazená, a hlavně funkční zábava, na kterou se moc podobných žánrovek nechytá. To samé bohužel neplatí o televizním sequelu z roku 2011 (viděl jsme pět minut a stačilo) a dokonce (spoiler) ani o nové verzi, která je zároveň však adaptací populárního muzikálu z Broadwaye s hlavní hvězdou Reneé Rapp zpátky v roli zákeřné Reginy George. Přesto je však třeba rozlišovat neředěná pekla od popravdě ne až tak zlých filmů, kterým právě tento muzikál je.

Hned na úvod pro jistotu zdůrazním, že ačkoliv se to trailery snažily zatajit, nová verze Protivných sprostých holek je opravdu extrémně hudební. Úvodních pět minut je jedno dlouhé číslo, ve kterém se hlavní postava (Angourie Rice z Hollandových Spider-Manů) přestěhuje z Keni zpátky do Ameriky a začne navštěvovat pověstnou North Shore High School. Zbytek děje pak vesměs kopíruje původní film (jenž pro změnu vycházel ze slavné self-help knížky pro rodiče s nezbednými ratolestmi), a to včetně názvu hlavních postav. Opět sledujeme příběh Cady Heron a její brzo-nemesis Reginy George (Rapp), přičemž se opakují, respektive spíš recyklují nejen konkrétní scény, ale hlavně všechna klasická klišé z té asi miliardy středoškolských filmů, jaké kdy vznikly.

Což je upřímně maličko zklamání, obzvlášť, když scénář k této adaptaci (nebudu psát sequelu ani rebootu) napsala opět Tina Fey. Americká scenáristka, režisérka a herečka má v žánru nemalé zásluhy, tady je ale znát, že se zkrátka jen vycházelo z úspěchu muzikálu, moc se na to už nesahalo, a jen došlo k pár kosmetickým úpravám, aby měl film lepší flow, zatímco konstantě pomrkává na fandy originálu. Budiž, těch 112 minut uteče za jistých předpokladů ve společnosti dobře zpívajících hereček celkem rychle. Jenže jsou to právě ty předpoklady, kvůli kterým snímek asi většinu fanoušků originálu spíš neosloví. 

Tak zaprvé je třeba mít rád pop, a hlavně muzikály obecně, protože tenhle film je zábavný především hudebně, textařsky a choreograficky. S jednotlivými čísly si tvůrci dost vyhráli (není to La La Land, ale je to i tak fajn), spousta z nich je na jeden záběr, zahrnuje hromadu tanečníků, různé nástroje, kostýmy, přechody z exteriérů do interiérů a zase zpátky a samozřejmě nechybí ani technologické gen Z vsuvky jako TikTok videa apod. S tím souvisí specifický gen Z humor, ne každý se prostě bude smát slangu a hláškám dnešních 20letých holek. Navíc je to takový ten záměrný cringe, což samo o sobě může být spoustě lidí protivné.

Každopádně pokud tohle splňujete a dokážete se na takovou vlnu naladit, čekají vás neurážející dvě hodiny, u kterých si ale stejně budete na konci říkat, že by vás víc zajímal ten originál na Broadwayi, do něhož muselo jít ještě o chlup víc energie a práce. Snímek je plný narážek na původní film, zejména učitelský sbor se příliš změn nedočkal a dojde i na jedno slavné cameo, hlavní dějová linka je ale od začátku až do konce nesmírně průhledná, navíc se scénář snaží navodit dojem, že se za těch 20 let zase tolik nezměnilo, což nevím, jestli bude tak úplně pravda. A ano, byť se na některé ze slečen hezky dívá a třeba konkrétně Avantika, která hraje roli tupé Amandy Seyfried z jedničky, je v šatech připomínajících spíš negližé celkem sexy (tahle scéna mě btw. přiměla tomu filmu věnovat pozornost), původní film byl obsazený mnohem líp.

Jinými slovy je to zejména ta nezpívaná část Protivných sprostých holek, která není moc zajímavá a táhne to celé kapku dolů. Kdyby to mělo větší spád, vytříbenější hlášky a celkově se to ubralo novým, trochu drsnějším směrem, třeba jako nedávné Holky bez zábran s Rachel Sennott a Ayo Edebiri, byl bych o poznání spokojenější. Takhle jsem dostal OK muzikál, jenž těží ze síly značky, ale sám jí vlastně bokem toho ohudebnění nic nepřidává. A to mi prostě přijde málo, protože původní film odolává tomu zubu času dodnes, a bavit se u něj budete furt mnohem víc.