Přiznám se, že komedie Proč právě on? mi nepřipadala z upoutávek extra zajímavá a nejzábavnější byl asi fakt, že tuhle variaci na Fotr je lotr režíruje John Hamburg, který k sérii Fotr je lotr napsal scénáře. Holt specialista.... Reakce ze zahraničí taky nebyly extra pochvalné, a tak jednoduše nebylo moc důvodů se těšit. Občas je ale člověk rád, že to s tím těšením nepřehání a pak odchází z kina spokojenější, než doufal. Třeba tady. 

Proč právě on?: FOTOGALERIE

Ten problém, který jsem nastínil o něco výš, ovšem zůstává. Proč právě on? rozhodně není film, jenž by vás měl něčím překvapit a zase je to hodina a půl souboje dvou hrdinů ze dvou generací, z nichž každý to vlastně myslí dobře, bohužel oba mají na svět a budoucnost trošku jiný pohled. A nakonec to dopadne tak, jak asi tušíte. Viděli jsme to mnohokrát a počítám, že do dvou tří let tu bude buď sequel, nebo další film, který tohle téma využije znovu, jen s jinými herci. Pokud chcete vyrazit na komedii přetékající originalitou a plnou neokoukaných zvratů, tak máte smůlu, tohle Proč právě on? nenabízí. Ale neznamená to, že byste se v kině nebavili. 

Hamburg totiž okoukané téma, které dost možná leze trochu krkem i jemu, když s ním pracuje už přes patnáct let, trošku přiostřil. Zatímco Fotr je lotr je víceméně krotká komedie s pár ostřejšími vtipy, ale klidně ji můžete pustit rodičům, tady se úroveň hovadismu a vulgarit posouvá o kus výš. Naštěstí ne tak, aby to působilo samoúčelně, ovšem pořád dostatečně vysoko na to, aby se mohlo operovat s trochu jiným typem humoru a aby se hrdinové mohli trochu odvázat. A tak to dělají.

James Franco se po letech zase urval ze řetězu a snadno porozumíte, proč má Bryan Cranston s tímhle potenciálním zeťákem problém. Je to tele, jež rodinu své lásky nazývá „motherfuckers“, chová na dvoře slepice, hází je po lidech a má sociální cítění divokého prasete. Přitom to všechno myslí dobře a není těžké pochopit, proč se do něj Cranstonova dcera zamilovala. Samotný fotr je oproti tomu klasicky konzervativní padesátiletý tatík, který jednoduše nedává životní styl držkatého milionáře, a tak dojde na konflikty dřív, než stačí rodina v jeho bizarním sídle vybalit kufry. Ne, fakt to není něco, co bycho neviděli v jiných filmech, ale dětinsky dobrácký hňup Laird a rozhozený fotřík Ned jsou dost dobře zahraní a zábavní na to, aby ty skoro dvě hodiny utáhly. 

Právě jejich seznamování a obecně první hodina jsou na Proč právě on? tím nejlepším. Jeden extrém následuje druhý a Hamburg nechává hrdiny sypat hlášky prakticky permanentně a do toho občas přijde s nějakým bizárem, jako je obří los naložený ve vlastní moči. Ne každý vtip tu samozřejmě slaví úspěch, ale dostanete jich dost na to, abyste se nezačali ani trochu nudit. Pokud tedy za vrchol společensky vhodné zábavy nepovažujete vyprávění Marka Ebena a Zdeňka Svěráka, tohle je fakt trošku ostřejší legrace, námět konec konců pochází z hlavy Jonaha Hilla, takže si představu asi uděláte. Rychlé tempo, fajn hrdinové, pár nečekaných nápadů a několik hodně chytře vymyšlených scén, v nichž se ukáže, že tvůrci mají nakoukané filmové klasiky a přitom jsou celou dobu o krok před diváky, kteří už se chystali kroutit očima s tím, že se na plátně „zase cituje tahle scéna z tohohle filmu“. Od komedie víc ani nepotřebuji. 

Přehrajte si trailer V půlce to ovšem celé malinko vyměkne, zpomalí a začnou se řešit rodinné bolístky a dělat všechno pro to, aby se hrdinové i diváci dočkali happy endu. Jinak to asi v tomhle žánru rozhádaných komedií nejde, chápu to a nemám s tím větší problém, bohužel kadence vtipů se s nabývajícími minutami zkrátka snižuje. Kvalita naštěstí ne, takže to není tak zlé. Zároveň se však ukazuje, že i přes trošku hrubší humor a pár nečekaných scén je Proč právě on? skutečně především velkou show Franca a Cranstona a bez nich by to vylezl jen další žánrový průměr. Ti dva naštěstí dostávají hodně prostoru a navíc se před kamerou evidentně naladili na stejnou vlnu, takže to není třeba moc řešit. Funguje to. Hlavně díky nim, ale funguje. A dobře. Nechci tvrdit začátkem ledna, že tu máme komedii roku, na druhou stranu smál jsem se dost často a dost hlasitě na to, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby tomu tak na konci roku bylo...