Oldie na Připoutejte se, prosím! je... znepokojivé. Jen se vám před očima začnou míhat první framey, zakousne se do vás hudební motiv z Čelistí a u slabších nostalgických povah už nepustí. My racionálnější, co "Připoutejte se, prosim! nepovažujeme za největší bžundu od Charlie Chaplina," si klidně připustíme, že po zábavné stránce to zase taková sláva není. A vlastně ani trailerové. Jakoby se tu někdo rozebíhal k velkému kopu na prázdnou branku a pak nedokopl či přestřelil. Ačkoliv se nám tvůrci snaží své dílko zpřehlednit dělením na "kapitoly" podbravené chlapáckým témbrem, když zavřu oči, vybaví se mi jen chaos. Ten sice k filmům o leteckých katastrofách patří stejně neoddělitelně jako přívlastek divná k Ivetě Bartošové, ale myslím, že si rozumíme. Tah na branku by byl, ale meruna v síti ne a neskončí. Bujaře jsem se nezasmál ani jednou, protože až na Leslieho Nielsena mi připadal timing všech vtipů o půl doby pozadu nebo dopředu, ale vzhledem k početné skupině fanoušků a mé povánoční dobré náladě jsem co do hvězdiček ochoten dělat kompromisy. Naposledy...
