Přízviskem chytrá sci-fi se v dnešní době moc neplýtvá. Většina lidí raději silácky utrousí, že je Interstellar, Looper nebo Gravitace totální nereálná blbost, u Příchozích ale bylo hejtování překvapivě mírné. Nový film Denise Villeneuvea sbíral chválu hlavně za to, že nejde o další Den nezávislosti, nýbrž o výbornou podívanou, která vědecko-fantastický kabátek navlékla na intimní příběh o mateřství. Samozřejmě se našlo i pár totálně zklamaných jedinců, v téhle recenzi se však budou zvedat palce nahoru.

Za co? Otázka spíš zní: Za co ne?! Villeneuve se rozhodl natočit originální sci-fi s originálními mimozemšťany, originálním jazykem a originální hudbou, a vlastně dosáhl všech čtyř met. Zpočátku to pochopitelně vypadá, že dostáváme stokrát ohraný příběh o prvním kontaktu s nevypočitatelnými emzáky. Po pár desítkách minut ale začíná být jasné, že kanadský režisér míří o něco výš, a když konečně vyloží karty na stůl, je z toho obrovská filmová radost, která napíná stejně drtivě, jako dojímá.

Natočit ultimátně chladný film, který však nenechá chladným diváka, je vlastně náramný kumšt. Villeneuve ale emocemi proplouvá naprosto přirozeně a víceméně se tváří, že se neděje nic zásadního. Zatímco jiné sci-fi tohohle ražení bývají dost melodramatické, Příchozí se drží při zemi a odmítají vybočit ze svého odměřeného a komorního ladění. Zahlcování tu záměrně probíhá jen v komunikační rovině, v níž se luští tajemná mimozemská řeč. Všechno ostatní je (na první pohled) jednoduché vypravěčsky i vizuálně, aby  nehrozilo přehlcení smyslů a tudíž i rezignace na krapet náročnější látku.

Příchozí zkrátka potřebují, abyste přijali jejich rytmus a pojetí (= netěšili se na epické přestřelky), za což vás odmění pohlcující sondou do fungování lidské komunikace a našeho nejniternějšího rozhodování. Pokud máte děti, měl by vás tenhle film vyloženě rozbít na molekuly. I budoucí rodiče ale čeká skvělý žánrový experiment, jemuž škodí jen přehnaně plíživé tempo (někdy je toho natahování vážně moc) a lehce překombinované finále. (8/10)

Obrazově a zvukově vás Příchozí trápit nebudou, menší zklamání nicméně přichází u bonusů. Ty sice zabírají celou hodinu a půl (a jsou tematickou trefou), bohužel jim však chybí české titulky, bez nichž se slabší angličtináři rozhodně neobejdou. Kdyby tu bylo pár krátkých videí s plácáním po zádech, asi by to nevadilo. Příchozí ale nabízejí pětici středně dlouhých featurettů, ve kterých je třeba řešení xenolingvistiky jen špičkou ledovce.

Na co se tedy máte připravit? Na 90 minut odborného povídání, při němž se rozebírá design, zvuk, střih, hudba a také samotná zápletka. To všechno s největšími profíky z oboru, kteří naštěstí umějí zaujmout, a hlavně s Tedem Chiangem, autorem povídkové předlohy. Chiang tu vyloženě řeší jádro svého příběhu a snaží se vysvětlit, jak k němu přišel a co všechno chtěl světu sdělit. Obvyklé řeči z ranku "nejlepší režisér natočil nejlepší film podle nejlepšího scénáře" tu vážně nečekejte, s těmi se prakticky nikdo neobtěžuje.

Příchozí jsou tudíž vzácným příkladem sci-fi, jíž přesah zajímá daleko víc než divácká zábavnost a přístupnost - a s bonusy je to podobné. Pokud toužíte po nových detailech a úhlech pohledu, mělo by vás blůčko nadmíru uspokojit. Jen holt nepočítejte s tím, že dostane českou podporu, tu si užijete jen u samotného filmu.

P. S. Villeneuveův Blade Runner 2049 dorazí přesně za půl roku!

Obraz: 2,35:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD MA 7.1, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 15.3.2017
Cena: 268,- (DVD), 448,- (BD), 808,- (UHD BD)

Za zapůjčení disku na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.