Přiznávám, že původně jsem se chystal vypravit mnohem dál do minulosti. Letní prázdniny jsou však časem hektickým, v němž se dovolená mísí s časovou tísní.. Proto jsem zvolil úspornější variantu, která ovšem sousloví „z nouze ctnost“ naplňuje rozhodně vrchovatě. Donnerův první Omen byl navzdory pokračováním nebo remakeům libovolného původu vždy jediný a pravý originál. Chápu jej jako úplně to nejlepší, co hororový žánr na satanské odbočce vyplodil.

Přichází Satan má tu moc vyvolávat v mrazení v zádech i třicet let po svém vzniku a nejen v pokročilou noční hodinu. Napětí, psychologii a lákavou paranoiu, která lidský mozek zkouší už od chvíle, kdy poprvé uslyšel o Kristovi, Donner zkombinoval doslova učebnicově. Nemusíte mít zrovna slabost pro filmy, v nichž se pátrá po souvislostech pomocí tajemných fotek, záhadných nehod a tragických událostí tak jako já (i Dotek Medusy bych v této souvislosti považoval za potenciální V.I.M:), aby vás Donner mohl omotávat okolo předloktí víc, než by se slušelo na film o chlapečkovi se skelným pohledem. Hledání dějinného spiknutí, zájem o symboliku a pročítání biblických textů už sice v některých momentech působí komicky, Donnerovi se ale podařilo zvrátit úsměvnost některých teorií přímočarým útokem na nervovou soustavu. Nejen že už nikdy nebudete věřit roztomilým chlapečkům; archetypy fanatické satanistky, nebezpečné trojkolky a uvědomělého faráře vás můžou strašit mezi výjevy, které nevěří ve vyostřenou brutalitu, nýbrž v psychické vypjetí, v němž se kombinuje strach z neznámého, obava z věšteb i babských povídaček, kombinovaná s nevypočitatelností dětské psychiky (do níž jednoduše nevidíte, a jako rodič ani vidět nechcete).

Hrozivou atmosféru by Donner pochopitelně nevykoumal bez Jerryho Goldsmithe a jeho skvostného soundtracku,.jenž by jistě jako jeden z prvních přilétl do rubriky V.I.S. o nejzásadnějších kompozicích filmové historie. A není to pouze o Ave Satani, nýbrž o trvale zneklidňujících smyčcích, které dodávají potížím dobře situované, nicméně stále obyčejné rodiny (Gregory Peck tyhle polohy vždy zvládal vyvažovat), ideální dávku šokantnosti i osudovosti, o níž se pokouší všechny ty religiózní průpovídky vůkol. Přichází Satan je přímočarým, ale nesmírně účinným výtahem obrazů strachu, uložených v našem podvědomí: Útočící zvířata, velcí černí psi a znepokojivá odpověď na otázku, co se děje s miminy, když neleží u maminky, proto pořád mají čím drásat. Donnerova pecka rozhodně novou verzi nepotřebovala - a ani nikdy potřebovat nebude.