Poslední dobou mě thrillery debutantů, nebo lidí, kteří se ještě nestačili ohřát na poli ultradrahých projektů, mile překvapují. O pravidle „Co thrillerový/hororový debut, to výborný film“ se samozřejmě mluvit nedá. Co je ale potěšující je odhodlání, se kterým se začínající režiséři do svých výtvorů pouští. Z výsledného produktu sála nadšení pro věc, jistá vize, kterou se tvůrce mermomocí snaží prosadit, a snaha (ačkoliv často marná) vyhýbat se všelijakým klišé nebo nudně zjevným inspiracím. Působí to svěže, snaží se to být originální (opět marně), dokonce je to často překvapivě vizuálně podmanivé a zajímavě zpracované. V rámci možností celkem prima. Ale zpravidla na to velmi rád zapomínám. Premonition (neboli Předtucha) je takový nuzný odvárek z těchhle případů.

Zařadit jej mezi takové filmy (z poslední doby si vzpomínám na jediný podobný případ: Krvavá sklizeň) můžu proto, jak očividně se režisér Mennan Yapo (horší jméno mu rodiče vymyslet vážně nemohli;) snaží být svůj. Ono mu to celkem jde. Velmi rychle navodí slušnou atmosféru, ze Sandry Bullock vyždímá poslední kapku hereckého talentu, co v ní zbyl (já vím, nic moc tam nebylo;), a námět, který dostal pod ruku, zpracovává odhodlaně. Je sice znát nedostatek talentu v porovnání s takovým, ehm, Davidem Fincherem, Mennan se ale snaží a vydává ze sebe maximum.

Mezi filmy lepší se ale Premonition nedostane nikdy a je k tomu jediný důvod: Bill Kelly. Tenhle umělec s malým „u“ Předtuchu napsal asi v alkoholovém delíriu. Tak dlouho chlastal, až se z toho... až z toho vzniklo toto veledílo. Díky němu má Předtucha neskutečně hloupý scénář, který zazáří námětem, chvilku poblikává slibným dějem a nakonec úplně zhasne, přičemž nechá Mennana tápat ve tmě. Pejorativně řečeno: Předtucha vypadá zprvu zajímavě, ale v druhé polovině a zvlášť na konci se zvrhne do takových (s prominutím) s*aček, že nebudete schopní uvěřit. Hromada scénáristických mezer, k jejichž přeskočení by vám nestačila ani olympijská medaile z trojskoku, se ke konci nakupí do jedné velké černé díry, která vám z hlavy vycucne veškeré naděje na slušný závěr. Pokud budete mít možnost, vyhněte se mu, utečte ze sálu, stiskněte Escape, udělejte cokoliv, abyste ho neviděli. Kelly tu exceluje, ale takovým způsobem, který by se nikomu nelíbil.

A máte to. Ze snaživého thrilleru s opravdu zajímavým námětem se během pár panáků stane totální blbost. Sandra Bullock se za chvíli začne chovat úplně stupidně, pobíhat po baráku a čmárat si do kalendáře samé nesmysly (myslím, že nejsem jediný, kdo nepobral časovou posloupnost), aby to na konci stejně všechno zvorala jak malé dítě. Scénář nechává jí i režiséra na holičkách, hlavou nad ním ale raději nekruťte. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že by vás ke konci mohlo slušně bolet za krkem.

Nejhorší na tom je, že si vás právě díky Yapovi (ježiš, to jméno je fakt děs) Předtucha udrží prakticky do konce. Udržuje vás ve falešné naději, že by to všechno mohlo vést do rozumného závěru. Yapo opravdu zvládá svou úlohu slušně a ačkoliv mu místy docházejí síly, nějakým zázračným způsobem všechny ty díry provizorně poslepuje. Dává víc prostoru ustarané Sandře, obstojně diváka napíná (scéna s rakví byla strašně špatná a prskal jsem u ní smíchy, z nějakého zvrhlého důvodu na ní ale vzpomínám jako na nejlepší) a dokonce se pokouší o realizaci osobité vize. Jenže mu to nestačí. Předtucha se občas chová jako velmi průměrný thriller (prostě film se Sandrou Bullock), odcházet od ní ale budete jako od jednoho z nejhorších filmových zážitků tohoto roku.