Zhang Yimou si v českém publiku vychoval tolik fanoušků, že mu musel i Ang Lee při pohledu přes rameno závidět. Stačil bezvýhradně přijímaný Hrdina a obstojně doceněný Klan létajících dýk, aby si Zhang zajistil víc příznivců, něž kolik vůbec dokáže vyslovit jeho jméno - pro trvalejší zakotvení v českém distribučním rybníčku to ale pořád bude příliš málo. Zhangův další produkt předhozený kosmopolitnímu publiku neexhibuje v žánru wuxia, ale přináší příběh tak komorní, že by se dal snad i natočit bez štábu, jen se šestnáctimilimetrovou kamerou sledující dva tři herce a záhyby krásné asijské krajiny. Zhang rád akcentuje meditativní rozměr svých filmů, což poznáte právě z téhle upoutávky. Jenže úsměvy malého kluka spojované s vrásčitou tváří stařešiny jsme ve filmu viděli už tolikrát, že nám samy o sobě (a ve zkrácené podobě v rámci jednoho traileru), nemají mnoho co povědět. Nebojím se, že by Zhang intimně lyrické odstíny svého dílka nezvládl vybrousit, z traileru se však jakákoliv výjimečnost nasává obtížně a Riding Alone mi teď v parném létě připomíná spíš tucet neblahých karlovarských zážitků s poetickými intošárnami made in jižní Asie, než něco, kvůli čemu bych měl na oltář diváckého potěšení klidně obětovat i pravý maliček na noze.